V první půlminutě může působit ještě roztomile, pak vás ale zabije tak naturalistickým, brutálním způsobem, až se vám z toho orosí čelo.
Arnt Jensen jako své inspirace uvádí Lynche, Kubricka, Hanekeho. A přece přináší něco zcela svébytného, zneklidňujícího významem.
Inside je tak neskutečným audiovizuálním zážitkem, že bych ho nerad ztratil v nějaké pitomé skutečnosti tím, že bych se ho pokoušel bláhově interpretovat.
Na Limbo si matně vzpomínám jako na hru, která mě zaujala, ale příliš dlouho ve mně nezůstala. Inside zůstane. Jak dlouho? Dlooouho.
Arnt Jensen jako své inspirace uvádí Lynche, Kubricka, Hanekeho. A přece přináší něco zcela svébytného, zneklidňujícího významem.
Inside je tak neskutečným audiovizuálním zážitkem, že bych ho nerad ztratil v nějaké pitomé skutečnosti tím, že bych se ho pokoušel bláhově interpretovat.
Na Limbo si matně vzpomínám jako na hru, která mě zaujala, ale příliš dlouho ve mně nezůstala. Inside zůstane. Jak dlouho? Dlooouho.