Kdo čekal od herního Mrazíka věrné převyprávění filmové verze, byl patrně překvapen. Vyprávění od Centauri Production připomíná příběhy dědy Simpsona, tedy směs několika nesouvislých příběhů spletených do jednoho. Začátek přitom začíná jak se patří, Nasťa plete ponožku, macecha je zlá, Marfuša blbá, děda příšerný podpantoflák a i ten Ivánek je nechutný narcista. Jeden by čekal, že takhle by šlo pokračovat až do konce pohádky, ale rozsah scénáře autorům nestačil, část děje vyškrtali a do příběhu dopsali vlastní zvraty.

Nastěnka je tak pasována do role amatérského detektiva a místo aby lkala nad znetvořeným Ivanem, pátrá v katakombách kostela, řeší záhadu ztraceného milence nebo pomáhá místnímu sedlákovi zbavit se Bídy (zahrnout pohádku do pohádky je velmi rafinovaný způsob, jak natáhnout herní dobu). Linka s Ivánkem se filmu drží o něco věrněji, přesto ani on nepřijde zkrátka a oba hrdinové potkávají postavy, které ve hře působí trochu jako pěst na oko. Příkladem budiž francouzský malíř v ruských lesích, mluvící netopýr a především mocný drak.

Samotné zpracování odpovídá klasické české adventuře z přelomu století, hra se naštěstí vyhnula křečovité snaze o vtipnost na každém kroku, což je jasné pozitivum. Za zmínku stojí dabink, který jde cestou filmových hlasů a známých hlášek a více méně se mu to daří. Vážnější kritiku si ode mě vysloužilo snad jen nadabování Ivana, konkrétně jeho hláška "To nejde" při nesprávné kombinaci předmětů, je pronášena nepříjemně ukňouraným hlasem, který k postavě sebevědomého siláka vůbec nepasuje a po chvíli jsem měl chuť Ivánka nakopat do zádele. Zásadní ale je, že to celé dobře dopadlo a děd Mrazík na svatbu zase přijel.