Chtěla jsem si Hearts of Stone alespoň chvíli šetřit, než se do toho pustím. Nakonec jsem ale neodolala a pustila se do rozšíření skoro hned po dokončení hlavní dějové linky. Ono to bylo těžké, když po dokončení jakékoliv zakázky anebo vedlejšího úkolu mi další v pořadí naskočil první quest v Hearts of Stone.
Nevím, jestli je to jen moje představivost nebo je to skutečně tak, ale tohle rozšíření mi přišlo o krapet víc brutální než základní hra. Jak hlavní quest, který obsahoval asi ty nejodpornější protivníky (nesudavej tu kapucu, Správce, wtf) nebo i vedlejší úkoly, které mně zvedly žaludek (rozkuchaný půlčík u kanibalů, no mňamka). Kromě vizuálních oblud a odporností, čekaly i ty psychické. Deník profesora Třezámka mně zrovna klid v duši neudělal, spíš naopak (nakonec jsem skončila s tím, že jsem obsah deníku musela poslat kamarádovi, abych v tom nebyla sama). I když se v takových věcech, zrovna nevyžívám, tak mě Hearts of Stone neskutečně bavilo.
Hlavní quest linka byla překvapivě dlouhá a CD Projekt Red nastavil pro jakékoliv jiné rozšíření laťku neskutečně vysoko. Takový mile zvednutý prostředníček expertům na ždímání peněz z hráčů... ano, mluvím o tobě EA. K hlavnímu ději přibyla i spousta vedlejších questů, kterých mi taky ještě pár zbývá dokončit. Název Srdce z kamene, opravdu krásně shrnuje charaktery mnohých, kteří se s Geraltem potkají. Už od začátku Geralta a jeho cestu obklopuje zlověstná atmostféra, jediný, kdo jí trochu prosvětlí pozitivním světlem je Shani. Sice to není moje oblíbená postava, alespoň tedy z her, v knihách mi byla tak nějak šumafuk, ale ve třetím díle Zaklínače mi byla mnohem příjemnější.
Další dvě ústřední postavy O'Dimma a Olgierda jsou dvě strany jedné velmi ošklivé mince. Olgierd mi přišel od prvního setkání jako sympaťák, a i když se postupně odhaluje celá jeho nepěkná minulost, pořád mi nepřišel tak hrozný jako O'Dimm, který ačkoli se tváří jako kámoš, je to ten typ kámoše kterému se nechcete postavit zády, protože víte, že vás do nich bodne.
Z mých dojmů je asi jasné, jakého konce můj Geralt na konci tohohle datadisku dostál. Hlavní děj jsem si opravdu užila, ale je pravda, že to pro mě bylo psychicky náročné. Hlavně sídlo von Everec jsem procházela se zatnutými zuby. To jsou ale jen moje nedostatky, k rozšíření není co dodat.
Nevím, jestli je to jen moje představivost nebo je to skutečně tak, ale tohle rozšíření mi přišlo o krapet víc brutální než základní hra. Jak hlavní quest, který obsahoval asi ty nejodpornější protivníky (nesudavej tu kapucu, Správce, wtf) nebo i vedlejší úkoly, které mně zvedly žaludek (rozkuchaný půlčík u kanibalů, no mňamka). Kromě vizuálních oblud a odporností, čekaly i ty psychické. Deník profesora Třezámka mně zrovna klid v duši neudělal, spíš naopak (nakonec jsem skončila s tím, že jsem obsah deníku musela poslat kamarádovi, abych v tom nebyla sama). I když se v takových věcech, zrovna nevyžívám, tak mě Hearts of Stone neskutečně bavilo.
Hlavní quest linka byla překvapivě dlouhá a CD Projekt Red nastavil pro jakékoliv jiné rozšíření laťku neskutečně vysoko. Takový mile zvednutý prostředníček expertům na ždímání peněz z hráčů... ano, mluvím o tobě EA. K hlavnímu ději přibyla i spousta vedlejších questů, kterých mi taky ještě pár zbývá dokončit. Název Srdce z kamene, opravdu krásně shrnuje charaktery mnohých, kteří se s Geraltem potkají. Už od začátku Geralta a jeho cestu obklopuje zlověstná atmostféra, jediný, kdo jí trochu prosvětlí pozitivním světlem je Shani. Sice to není moje oblíbená postava, alespoň tedy z her, v knihách mi byla tak nějak šumafuk, ale ve třetím díle Zaklínače mi byla mnohem příjemnější.
Další dvě ústřední postavy O'Dimma a Olgierda jsou dvě strany jedné velmi ošklivé mince. Olgierd mi přišel od prvního setkání jako sympaťák, a i když se postupně odhaluje celá jeho nepěkná minulost, pořád mi nepřišel tak hrozný jako O'Dimm, který ačkoli se tváří jako kámoš, je to ten typ kámoše kterému se nechcete postavit zády, protože víte, že vás do nich bodne.
Z mých dojmů je asi jasné, jakého konce můj Geralt na konci tohohle datadisku dostál. Hlavní děj jsem si opravdu užila, ale je pravda, že to pro mě bylo psychicky náročné. Hlavně sídlo von Everec jsem procházela se zatnutými zuby. To jsou ale jen moje nedostatky, k rozšíření není co dodat.
