Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Sigil

  • PC 85
Sigil je lahůdka. Pokud se tedy řadíte mezi ty, kteří jsou už pamětníci a na Doomu vyrostli nebo na něm strávili tisíce a tisíce hodin. Pro mnohé hráče je to jen další soubor map, pro některé z nich možná zklamání. Ne však v mém případě.

Bohužel jsem svou vlastní chybou těsně propásl možnost objednat si krabicovou verzi, čehož dodnes lituju, nicméně můj celkový zážitek a dojem ze samotného hraní není kvůli tomu o nic menší. Spousta lidí Sigilu vytýká, že jeho mapy jsou moc tmavé. Většina map je skutečně situovaná do prostor, kde vládne povětšinou okolní tma, prostory jsou stísněné a hráč musí dávat mnohdy dobrý pozor na to, kam šlape. Osobně s tím nemám sebemenší problém. Sám Romero avizoval, že děj neoficiální páté epizody je situován do pekla a epizoda tak vlastně tvoří mezičlánek mezi čtvrtou epizodou prvního dílu a Doomem 2.

Kde někteří nadávají a jiní si stěžují na orientaci, která až moc prý směřuje na hardcore doomery než obyčejné hráče, tam jsem já osobně shledával návrat do starých dobrých časů. Velký plus Sigilu v mých očích ztvárňuje unikátní level design, kde kvalita úrovní převažuje nad kvantitou. Sám jsem se několikrát přistihl, že jsem musel ocenit nápaditost a provedení úrovní, které mají svůj styl. Romerův styl. Level design je propracovaný do posledního detailu a z celkového provedení je jasné, že si s ním autor vyhrál a doslova se s ním vymazlil.

Nejsem zarytý fanoušek JR, nejsem příznivce tmavých a spletitých wadů nebo jiných hardcore šíleností. Sigil má však v sobě kus starého dobrého Dooma. Poctivost, vymazlenost a gameplay, který jsem v mládí tak miloval, to vše se vrátilo v plné parádě, byť pod potemnělou rouškou komnat pekelných. Jednotlivé mapy nejsou obrovské, nenajdete tu žádné obrmonstrózní levely, žádné výzvy jen pro ty nejotrlejší. Co hráče čeká je jen stará poctivá Doom řežba. I když sice možná trochu atypická, o to více ale stylová.

Jednotlivé levely jsou fajn. Po celý čas hraní jsem nenarazil na žádnou větší výtku nebo výhradu Některé secrety mi daly docela zabrat: celkově jsem strávil nějaký čas i mravenčím pátráním po nich, některé mi nedávaly smysl (proč secret), jindy se mi stalo, že co by se za secret považovat dalo, ve skutečnosti secretem nebylo. E5M2 jsem musel hrát na několik pokusů, protože regulérně s malým množstvím munice by jen velmi těžko šel dohrát na plný počet, o to větší výzva byla přimět démony likvidovat sebe samotné. Nepříjemný moment, kdy vás teleport odřízne od zbytku levelu (E5M6) ve kterém zůstaly neobjevená místa. Nakonec ale vítám, že většina secretů je na mapách skryta a tudíž jejich hledání není jednoduché ani s automapou. Oblíbená mapa - E5M5, ty podivné blikající stropy v dálce mě uhranuly v kombinaci s poslechem toho zvláštního soundtracku, který jako kdyby tomu místu dodával nějaký zvláštní náboj navíc.) . Hráno na ultra violence: všechny levely na plný počet. Bez hintů a nápověd, záměrně jsem se vyhnul jakýmkoli psaným nebo video recenzím ve snaze získat čistý zážitek a ten se dostavil.

Co dodat závěrem? Pro skalní fanoušky naprostá povinnost, nehleďte na recenze ani videa, prostě si Sigil zahrajte. Nejsem si moc jistý, jestli má smysl hru doporučovat lidem Doomem nepolíbeným, těm toho asi moc nenabídne. Nakonec, doporučuju hrát verzi s Buckethead soundtrackem, za to málo peněz to určitě stojí a ta hudba padne hře jako ušitá (a to říkám jako někdo, kdo není úplně fanoušek tohoto stylu).

Pro: propracovaný level design a detaily, ze hry dýchá starý dobrý Doom

Proti: hra asi není svou specifičností úplně pro každého

+22