Herní výzva 2019 - 4. "S humorem jde všechno lépe"
*Hello I'm your talking tumour, I will be your guide.*
Hned na začátek si musíme položit velmi důležitou a zásadní otázku. Je Vaše dítě selhání? Společnost DUPA, která se stará o genetické úpravy a vytváření "zázračných dětí", se o to postará! Tak to bychom měli. Tohle byl pěkně bizarní zážitek, ale ve všech směrech pozitivní. Tedy nejspíš jak pro koho. Jste jakýsi znetvořený samotář jménem Paradigm. Na hlavě máte velký tumor plný vody, který Vám může pomoci v postupu hrou jakožto rádce v horním pravém rohu - neověřila jsem si, nepoužívala jsem ho. A taky postrádáte nos. Při pohledu na něj jsem si vybavila Annoying Orange. Pobýváte na jaderné elektráně spolu s nadrženým počítačem Johnem 3000 a pak s normálním PC, který se stará o bezpečný chod celého objektu. Jenže ten je jaksi rozbitý a vy se tak s Paradigmem vydáváte shánět disketu s čistým systémem.
*I've had enough of your games, babushka mailbox!*
Co by Vám mohlo vadit? Vlezlý přízvuk hlavního hrdiny. Jeho prupovídky. Styl humoru, který se nese celou hrou a dal by se shnrout jako směsice kulturních odkazů, bizarních nečekaných situací, ztvárnění postav a samozřejmě také jako spousta vtípků, narážek a hlášek v rozhovorech. A pokud nejste mezi těmi, kterým by se to netrefilo do vkusu, budete to milovat. Nenastal vtip nebo situace, která by se hloupě opakovala. Stejně tak nenastal moment, kdy bych se nudila nebo si řekla, že "tohle" už bylo trochu trapnější. Jenže to je ohromně subjektivní věc.
*God damn it, you're so cute you little ball of flesh.*
Stylizace a grafické pojetí hry je neokoukané, částečně dobové a také s tou správnou špetkou slizkosti. Občas něco efektivně zaglitchuje, všude po okolí je kupa detailů, které je škoda přehlédnout. Animace jsou také povedené a střih jakbysmet. Zvuková stránka je dle mě také velmi zdařilá. Jak jsem zmínila, spolehnout se můžete na nezapomenutelný přízvuk. Tak vrývavý, že mi zní Paradigm v hlavě u každého čtení textu podobného ražení. Zbavím se toho? Těžko říct. Aktuálně mám pocit, že mi můj fešný beznosý přítel přečte i popisek budoucích počinů Jacoba Janerky. Hudební doprovod je něco mezi žánry synth, elektronikou a ambientní hudbou v nádechu 70. - 80. let. Na svědomí ji má Jonas Kjellberg.
*I'm a walking stereotype!*
Co se hratelnosti týče, je typická pro point-and-click adventury. Interagovat můžete formou výběru akce. Na věci můžete koukat, použít je či sebrat do inventáře. A také mluvit. Mluvíte s lidmi, se stroji, ale také s předměty. Ty se většinou zpátky neozvou, ale Paradigmovo pozdravení každé druhé věci, na kterou narazí, jen tak neomrzí. Postavy, které potkáváte během svého dobrodružství klasicky prokecáváte, dostáváte se od jednoho úkolu k druhému a řešíte typické logické hádanky v už méně typickém prostředí.
*Aww yiss.*
Point-and-click adventury mám ráda, ale málo-kdy překousnu humorně laděné kousky. Buď je mi trapně nebo smích nepřichází. A to si nemyslím, že bych byla nějaký suchar. O to víc potěší, objeví-li se takový, u kterého se nasměju od začátku až do konce. Pár záseků proběhlo, ale to je tak všechno. Nevybavuju se, že bych nad něčím remcala. Že by mi něco přišlo moc nebo naopak málo. Hra srší originalitou, ester eggy a narážkami, netrpí na bugy ani technické problémy a celkově mě nadchla. Pokud máte alespoň trochu nestandartní smysl pro humor, za sebe doporučuju. A nezapomeňte si v menu zapnout "Mystery setting".
*Laters.*
PS: Přísahám DJ Ježíši, že udělám z Internetu Explorer defaultní prohlížeč... tedy, že Paradigm je jedna z nejlepších point-and-click adventur, které jsem kdy hrála!
*Hello I'm your talking tumour, I will be your guide.*
Hned na začátek si musíme položit velmi důležitou a zásadní otázku. Je Vaše dítě selhání? Společnost DUPA, která se stará o genetické úpravy a vytváření "zázračných dětí", se o to postará! Tak to bychom měli. Tohle byl pěkně bizarní zážitek, ale ve všech směrech pozitivní. Tedy nejspíš jak pro koho. Jste jakýsi znetvořený samotář jménem Paradigm. Na hlavě máte velký tumor plný vody, který Vám může pomoci v postupu hrou jakožto rádce v horním pravém rohu - neověřila jsem si, nepoužívala jsem ho. A taky postrádáte nos. Při pohledu na něj jsem si vybavila Annoying Orange. Pobýváte na jaderné elektráně spolu s nadrženým počítačem Johnem 3000 a pak s normálním PC, který se stará o bezpečný chod celého objektu. Jenže ten je jaksi rozbitý a vy se tak s Paradigmem vydáváte shánět disketu s čistým systémem.
*I've had enough of your games, babushka mailbox!*
Co by Vám mohlo vadit? Vlezlý přízvuk hlavního hrdiny. Jeho prupovídky. Styl humoru, který se nese celou hrou a dal by se shnrout jako směsice kulturních odkazů, bizarních nečekaných situací, ztvárnění postav a samozřejmě také jako spousta vtípků, narážek a hlášek v rozhovorech. A pokud nejste mezi těmi, kterým by se to netrefilo do vkusu, budete to milovat. Nenastal vtip nebo situace, která by se hloupě opakovala. Stejně tak nenastal moment, kdy bych se nudila nebo si řekla, že "tohle" už bylo trochu trapnější. Jenže to je ohromně subjektivní věc.
*God damn it, you're so cute you little ball of flesh.*
Stylizace a grafické pojetí hry je neokoukané, částečně dobové a také s tou správnou špetkou slizkosti. Občas něco efektivně zaglitchuje, všude po okolí je kupa detailů, které je škoda přehlédnout. Animace jsou také povedené a střih jakbysmet. Zvuková stránka je dle mě také velmi zdařilá. Jak jsem zmínila, spolehnout se můžete na nezapomenutelný přízvuk. Tak vrývavý, že mi zní Paradigm v hlavě u každého čtení textu podobného ražení. Zbavím se toho? Těžko říct. Aktuálně mám pocit, že mi můj fešný beznosý přítel přečte i popisek budoucích počinů Jacoba Janerky. Hudební doprovod je něco mezi žánry synth, elektronikou a ambientní hudbou v nádechu 70. - 80. let. Na svědomí ji má Jonas Kjellberg.
*I'm a walking stereotype!*
Co se hratelnosti týče, je typická pro point-and-click adventury. Interagovat můžete formou výběru akce. Na věci můžete koukat, použít je či sebrat do inventáře. A také mluvit. Mluvíte s lidmi, se stroji, ale také s předměty. Ty se většinou zpátky neozvou, ale Paradigmovo pozdravení každé druhé věci, na kterou narazí, jen tak neomrzí. Postavy, které potkáváte během svého dobrodružství klasicky prokecáváte, dostáváte se od jednoho úkolu k druhému a řešíte typické logické hádanky v už méně typickém prostředí.
*Aww yiss.*
Point-and-click adventury mám ráda, ale málo-kdy překousnu humorně laděné kousky. Buď je mi trapně nebo smích nepřichází. A to si nemyslím, že bych byla nějaký suchar. O to víc potěší, objeví-li se takový, u kterého se nasměju od začátku až do konce. Pár záseků proběhlo, ale to je tak všechno. Nevybavuju se, že bych nad něčím remcala. Že by mi něco přišlo moc nebo naopak málo. Hra srší originalitou, ester eggy a narážkami, netrpí na bugy ani technické problémy a celkově mě nadchla. Pokud máte alespoň trochu nestandartní smysl pro humor, za sebe doporučuju. A nezapomeňte si v menu zapnout "Mystery setting".
*Laters.*
PS: Přísahám DJ Ježíši, že udělám z Internetu Explorer defaultní prohlížeč... tedy, že Paradigm je jedna z nejlepších point-and-click adventur, které jsem kdy hrála!
Pro: Atmosféra, detaily, dialogy, Doug, easter eggy, efekty, hlášky, humor, John 3000, klasická hratelnost, nápad a originalita, OST, Paradigm, přízvuk hlavního hrdiny a kvalita namluvení, stylizace, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, zpracování světa
Proti: Pro někoho - humor, přízvuk hlavního hrdiny, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, možné záseky