Osmý díl série kupodivu navazuje na díl šestý, tedy co se příběhu týče. Grafikou a ovládáním vystupuje jako datadisk sedmičky.
Děj se přemístil na nový kontinent, který ve srovnání s Erathií vypadá velice chudě a nevýrazně. Vývojáři možná chtěli vyjádřit pochmurnost a temnotu Jadame, jenže krajinky působí odbytě a objevování mě tentokrát moc nebavilo. Také není co nacházet. Zajímavých nebo atmosférických lokací je jen minimum a žádná mě vyloženě neohromila. Dungeony se znovu smrskly, takže nehrozí bloudění jako v šestce, ale bohužel ani pocit epického dobrodružství jako v sedmičce. Kromě doupěte Minotaurů jsou kompletně tuctové a jen málokterý je výzva.
Hra je bohužel dost lehká. Zkušenosti jako by padaly z nebe, hra mi novou výbavu cpala až pod nos a všude se povalovaly truhly nacpané zlatem. O peníze jsem neměl nouzi, což je v M&M unikum. Odpadlo tradiční dilema "buď si koupím tuhle přilbu, nebo vytrénuju mága v lukostřelbě, nebo ještě vymlátím doupě troglodytů a přikoupím i ten štít". Legendární zbraně a zbroj jsem paradoxně našel až těsně před koncem, takže jsem si jich moc neužil.
Největší změna nastala v tvorbě party. Iritujícím a hloupým rozhodnutím je nutnost nabírat putovní hrdiny. Sice jsem posbíral dobrovolníky hned na prvním ostrově, jenže ani pak jsem si k nim nevytvořil vztah. Systém povolání byl kompletně překopaný, ale jde jen o kosmetickou změnu. Funkčně jsou rasy klonem povolání ze sedmičky. Bonusem je možnost nabrat do party i draka, čemuž jsem nakonec neodolal. Hra se tím trochu ozvláštnila a ještě víc zjednodušila.
Příběh je chudý jako výhled do kopců kolem Shadowspire. Hra mi v jedné fázi nabídla možnost volby. Pečlivě jsem si ji promyslel a poté s rozčarováním zjistil, že na směřování událostí má jen pramalý vliv. Příjemným překvapením byly vynikající animace a odklon od sci-fi složky. Cestování po rovinách elementů mě naopak vůbec nezaujalo. Tou dobou už mě hra omrzela, takže jsem je všechny prošel s neviditelností. Ušetřil jsem jen čas a nervy, protože nápaditým designem zrovna neoplývají.
Day of the Destroyer je solidní hra a pokud máte rádi sedmičku, zkuste i tenhle díl. Ve srovnání s ní ale ztrácí prakticky ve všem a nejvíc v zapamatovatelnosti.
Děj se přemístil na nový kontinent, který ve srovnání s Erathií vypadá velice chudě a nevýrazně. Vývojáři možná chtěli vyjádřit pochmurnost a temnotu Jadame, jenže krajinky působí odbytě a objevování mě tentokrát moc nebavilo. Také není co nacházet. Zajímavých nebo atmosférických lokací je jen minimum a žádná mě vyloženě neohromila. Dungeony se znovu smrskly, takže nehrozí bloudění jako v šestce, ale bohužel ani pocit epického dobrodružství jako v sedmičce. Kromě doupěte Minotaurů jsou kompletně tuctové a jen málokterý je výzva.
Hra je bohužel dost lehká. Zkušenosti jako by padaly z nebe, hra mi novou výbavu cpala až pod nos a všude se povalovaly truhly nacpané zlatem. O peníze jsem neměl nouzi, což je v M&M unikum. Odpadlo tradiční dilema "buď si koupím tuhle přilbu, nebo vytrénuju mága v lukostřelbě, nebo ještě vymlátím doupě troglodytů a přikoupím i ten štít". Legendární zbraně a zbroj jsem paradoxně našel až těsně před koncem, takže jsem si jich moc neužil.
Největší změna nastala v tvorbě party. Iritujícím a hloupým rozhodnutím je nutnost nabírat putovní hrdiny. Sice jsem posbíral dobrovolníky hned na prvním ostrově, jenže ani pak jsem si k nim nevytvořil vztah. Systém povolání byl kompletně překopaný, ale jde jen o kosmetickou změnu. Funkčně jsou rasy klonem povolání ze sedmičky. Bonusem je možnost nabrat do party i draka, čemuž jsem nakonec neodolal. Hra se tím trochu ozvláštnila a ještě víc zjednodušila.
Příběh je chudý jako výhled do kopců kolem Shadowspire. Hra mi v jedné fázi nabídla možnost volby. Pečlivě jsem si ji promyslel a poté s rozčarováním zjistil, že na směřování událostí má jen pramalý vliv. Příjemným překvapením byly vynikající animace a odklon od sci-fi složky. Cestování po rovinách elementů mě naopak vůbec nezaujalo. Tou dobou už mě hra omrzela, takže jsem je všechny prošel s neviditelností. Ušetřil jsem jen čas a nervy, protože nápaditým designem zrovna neoplývají.
Day of the Destroyer je solidní hra a pokud máte rádi sedmičku, zkuste i tenhle díl. Ve srovnání s ní ale ztrácí prakticky ve všem a nejvíc v zapamatovatelnosti.
Sigil II
Pro: systém levelování postav, zvuky a hudba, kouzelný svět Might and Magic, hra nestihne sklouznout do stereotypu
Proti: lokace jsou sterilní, příběh postrádá zajímavost, nutnost skládat partu ad hoc, dungeony jsou fádní