Ta těžká scifi, kyberpunk a hardware estetika strašně lahodí mýmu vkusu. Krásná hra. V jiným ranku to samý dělá Ďábel 2 a společně se SC tvoří blizzardskej vrchol. Ručně dělaná, "definitivní" grafika a parádně přehledný interface. Profesionální cinematic feel a příběh pro dvacetiletý rogues devadesátejch (ne patnáctiletý kámo magický předčasně dospělý kartičkáře teď). Tohle ještě nebyly pohádky. Láska k žánru i posedlost řemeslem z toho jen sálá. U Warcraftu III jsem ocenil poctu autorů triviální fantasy epice a schopnost udělat to patřičně dramatický, kterou dokonali famózní triptych a ten tady s náma bude navěky. Zbytek je pro děcka.
U SC 2 mě samozřejmě bere grafika. Kvanta detailů, časticové efekty - fyzika, velmi kvalitní shadery. Cena za fotorealističnost a vypiplanou formu je jako ostatně vždy estetika a přehlednost. Zvlášť když každá mise je o časomíře. Nestíháte čumět ani hrát. Gameplay je boží v organizaci jednotek (miluju to) a postrádá rychlost (hratelnost ne náplň misí) - ráznost jedničky opět kvůli přemíře detailů. Kampaň vás neustále motivuje k hraní příběhovejma i budovatelskejma mechanikama, což jednička nemusela že. Prostě stačila perfektní hra. Na příběhu se mi líbí, že když se větví nejde o morální rozhodnutí, ale čistě logický (nelze udělat chybu, protože děj se vždycky postaví na vaší stranu). S tím bohužel souvisí citelná degradace Blizzardu do mainstreamu. Moc drahý za jednu rasu, a hodní jsou tu opravdu hodní, což je triviální a nudné (ještě, že tam byl Tychus a humor a že jsem si nechal Toshe). Moc familiární a jednoduché. Ono je to vlastně stejný jako v SC 1, ale ingame filmečkama ta epická dutost víc vynikne. Space opera na vrub scifi (nenávidim to). Že je kampaň velkej tutorial je fajn, protože na normal je to pro amatéry stejně jen zabezpečit pomalu 2 základny, v průběhu postavit 2 skupiny jednotek, mezitím je vylepšit a smáznout to jednim vrzem. Teprve mulťák je real deal, ale i tak by tu mohlo být víc čisté strategie (normal je moc lehkej - W3 byl vyvážený líp), místo udýchaných questů. U HoS mě bavila cool Kerriganová a to je asi tak všechno. Není tolik problém, že hratelnost je zaměřená na ní, ale spíš že obecně hraní za Zergy je na prd. Jednotky jsou nudné, vypadají stejně jako budovy a prostě je to všechno bláto. S audiovizuálem původních brouků se to nedá srovnat. Poslední díl za Proty zase nakopává strategii a upgrady i powerupy opět baví. Mapy jsou čistější a přehlednější - víc dělaný na bitvy než v WoL, a jednotky mňamózní. Soundtracky jako by neexistovaly. V příběhu má WoL nejvíc humoru, ale kvalitativně je to na stejný úrovni. Dobré vedlejší postavy, těžkopádný, pitomý děj vo hovně, klasika.
Remaster jedničky vypadá dobře. Původně mě sraly ty fádní obličeje hrdinů, který singlu ubližujou, ale normální jednotky sou v pohodě. Chápu, že mechaniky nechali stejný kvůli hardcore komunitě, ale ten zastaralej pathfinding je peklo. Roky jsem si říkal, že to nastuduju a budu postupně trénovat mulťák, ale je to na mě moc sportovní a gejmy. Dvojka se mi nelíbí, jednička se mi blbě ovládá. Plus ten stres rychlýho rozhodování a masování jednoho druhu jednotek v makru mě prostě nebaví.
U SC 2 mě samozřejmě bere grafika. Kvanta detailů, časticové efekty - fyzika, velmi kvalitní shadery. Cena za fotorealističnost a vypiplanou formu je jako ostatně vždy estetika a přehlednost. Zvlášť když každá mise je o časomíře. Nestíháte čumět ani hrát. Gameplay je boží v organizaci jednotek (miluju to) a postrádá rychlost (hratelnost ne náplň misí) - ráznost jedničky opět kvůli přemíře detailů. Kampaň vás neustále motivuje k hraní příběhovejma i budovatelskejma mechanikama, což jednička nemusela že. Prostě stačila perfektní hra. Na příběhu se mi líbí, že když se větví nejde o morální rozhodnutí, ale čistě logický (nelze udělat chybu, protože děj se vždycky postaví na vaší stranu). S tím bohužel souvisí citelná degradace Blizzardu do mainstreamu. Moc drahý za jednu rasu, a hodní jsou tu opravdu hodní, což je triviální a nudné (ještě, že tam byl Tychus a humor a že jsem si nechal Toshe). Moc familiární a jednoduché. Ono je to vlastně stejný jako v SC 1, ale ingame filmečkama ta epická dutost víc vynikne. Space opera na vrub scifi (nenávidim to). Že je kampaň velkej tutorial je fajn, protože na normal je to pro amatéry stejně jen zabezpečit pomalu 2 základny, v průběhu postavit 2 skupiny jednotek, mezitím je vylepšit a smáznout to jednim vrzem. Teprve mulťák je real deal, ale i tak by tu mohlo být víc čisté strategie (normal je moc lehkej - W3 byl vyvážený líp), místo udýchaných questů. U HoS mě bavila cool Kerriganová a to je asi tak všechno. Není tolik problém, že hratelnost je zaměřená na ní, ale spíš že obecně hraní za Zergy je na prd. Jednotky jsou nudné, vypadají stejně jako budovy a prostě je to všechno bláto. S audiovizuálem původních brouků se to nedá srovnat. Poslední díl za Proty zase nakopává strategii a upgrady i powerupy opět baví. Mapy jsou čistější a přehlednější - víc dělaný na bitvy než v WoL, a jednotky mňamózní. Soundtracky jako by neexistovaly. V příběhu má WoL nejvíc humoru, ale kvalitativně je to na stejný úrovni. Dobré vedlejší postavy, těžkopádný, pitomý děj vo hovně, klasika.
Remaster jedničky vypadá dobře. Původně mě sraly ty fádní obličeje hrdinů, který singlu ubližujou, ale normální jednotky sou v pohodě. Chápu, že mechaniky nechali stejný kvůli hardcore komunitě, ale ten zastaralej pathfinding je peklo. Roky jsem si říkal, že to nastuduju a budu postupně trénovat mulťák, ale je to na mě moc sportovní a gejmy. Dvojka se mi nelíbí, jednička se mi blbě ovládá. Plus ten stres rychlýho rozhodování a masování jednoho druhu jednotek v makru mě prostě nebaví.
Fallout: New Vegas
Pro: Blizzard před WoWkem.
Proti: Po něm.