Psal jsem to už u 4. dílu - sérii Uncharted znám, teď ji poprvé hraju a na každý nový díl se těším jako malej. První a čtvrtý už mám za sebou... A jó je to rozdíl, ještě teda když jsem čtyřku hrál jako první.

Drake's Fortune je úvod, to je to. Celá hra je pouhý úvod do této skvostné a unikátní série. Samozřejmě z pohledu dnešního. Jde o jakousi alfa verzi, nebo možná o expozici k celé sérii. Gameplay je tady skoro až repetetivní akce; opakující se schéma, které se táhne celou hrou - něco vylezeš nebo přelezeš a pak tě tu čeká aréna pro boj. A poznáš to. Jde vždycky o rozsáhlejší prostor s objekty, za které se schováš a ležícími zbraněmi. Žadné větší cavyky tady během gameplaye nenajdete. Vlastně z hlediska jak gameplaye, tak příběhu, jde o jakousi nedozrálou verzi čtyřky. Jestliže Thief's End patří dospělým, tohle je zábavná bezmozková rubačka pro mlaďochy. Jde ale o to, dívat se na to i z jiné stránky, dívat se na to jako na jednu epizodu z života Natea a jeho přátel. Ono to tak totiž funguje. Nate je archetyp zálesního štramáka, pro kterého je objevování historických mýtů na piedestalu. Tvůrcům se jeho entuziasmus a dobrodružná povaha podařila prezentovat už tady. Jakoby si dali za úkol - seznámit hráče s hlavní postavou, která nás okouzlí. U čtyřky jakoby jim zase šlo o to, tuto postavu - respektovanou a zbožňovanou za její bezstarostnost a smysl pro humor - konfrontovat s reálným a dospělým světem. Nate tady, je bezstarostný a nedospělý, jako ona samotná hra. Je mi jedno, jestli to tehdy takto tvůrci zamýšleli. Takovou poetiku tady teď vidím já.

Takže jo, tento díl je slabší. Řekl bych, že není až tak záživný. Nečekejte tady bůhvíjakou různorodost, nebo nervydrásající příběhové momenty, i když z hlediska roku vzniku vidím potenciál na nevídanou pecku. Přecejen, hra naznačuje, že tady s tímto se dá pracovat v rozšířenějších verzích dál. Byly nám tu představeny velmi sympatické postavy Drakea, Eleny a Sullyho, kteří tady jsou ještě v rozkvětu, teprve na cestě mezi převážně mlčící polygonovou figurkou a plnohodnotnými charaktery. Těmi skutečně živoucími a vtipkujícími, tak jak to Naughty Dog umí. Přes tu generickou střílečku a skákačku tady (převážně v cutscénách) dokážete vidět nový, svěží přístup k hrám. Mezi Natem a Elenou už to tady pěkně jiskří, Sully už je tady ten doutníkový bad-ass grandpa, který by při scénáristickém neumětelství mohl dopadnout jako trapný archetyp postaršího frajera, tady to naopak vyšlo a Sullyho si člověk prostě oblíbí. Sullyho postava a vztah Natea k němu, je tady ovšem jiný než jak se nám cool stařík zafixuje převážně v třetím díle. Povaha jejich vztahu je tady vnímána spíš jako takoví profesní společníci. V trojce je vztah vykreslen hlouběji a důležitěji, kdy Sully je pro Drakea nejlepší přítelem, parťákem, mentorem a možná i takovým netradičním otcem. V Drake's Fortune je to trochu nekonzistentní s ohledem na budoucnost série, ale možná to taky může fungovat, vzhledem na celkovou poetiku postav a jejich vztahů v této sérii.

Tato hra je pro mě jen jedna úvodní epizoda v celém širém světě Uncharted. Tady Naughty Dog začali kvalitně, a leč ještě možná tehdy nedozráli do toho vymazleného celku, jako úvod do této jedinečné série Drake's Fortune obstál na hodně dobrou.