Představte si partu těch nejnesympatičtějších pošuků. Vynásobte jí devíti. Teď ještě jednou dvaceti. Výsledkem se stane uskupení postav z The Warriors. Možná je to dáno „kulturou“ gangů, ale větší debily jsem snad ve hře ještě nezažil. Rockstar vždycky dělal morálně pohnuté protagonisty, ale CJ a ostatní mají alespoň nějakou minimální motivaci k činům, jež konali. Hrdinové téhle mlátičky jsou hajzlové, protože proto. Čekáte-li snad nějaké jejich backstory, tak se ani neobtěžujte. Warriors jsou prostě strašně drsní, okrádají civily, vykrádají auta, ničí výlohy obchodů nebo si prostě dávají přes držku s ostatními stejně drsnými gangy.
Právě jejich konkurenti všemu nasazují korunu. Máme tu frajery s baseballkama, týpky ve fialovejch kloboucích, v pruhovanejch tičkách, jinak pruhovanejch tričkách a (mimo mnoho dalších) dokonce se objeví i mimové. Společným rysem je to, že na svých nejvyšších pozicích mají ty největší trapáky. Absurditu všeho podtrhává, jak vážně se hra snaží působit. Být zasazení myšleno s nadsázkou a humorem, tak bych tolik přísný nebyl.
Fajn, výše uvedené by se snad dalo odpustit, kdyby samotná hratelnost stála za to. Jenže, jak jistě tušíte, i v této kategorii to poněkud skřípe. Předně tu máme věčné trápení her z pohledu třetí osoby, kameru. Přísahám, že je schválně naprogramovaná, tak aby se natočila přesně tím směrem, který se hráči nejméně hodí. Třeba se zaměříte na konkrétního neřáda a kamera se začne dívat na vaši postavu. V soubojích s bossy je zase pohled na bojiště fixní, a kupodivu, ještě horší. Často tak pobíháte dokola po aréně, protože nejste schopni trefit soupeře, jelikož úhel pohledu znemožňuje přesný odhad vzdálenosti.
Herní náplň se skládá převážně z bojů. Sesype se na vás přesila a vy, společně s parťáky (čti neschopnou AI) dostáváte pomalu nakládačku. Když se konečně zvednete ze země budete kolem sebe mlátit hlava nehlava (já třeba většinou omylem sejmul i své kamarády) třemi možnými útoky. Můžete vzít i cihlu a hodit ji, tedy pokud náhodou stihnete zamířit nemožně citlivým ovládáním.
Zbytek hry se plní vedlejší aktivity (vykrádání obchodů, sprejování zdí aj.). Všechno skrz nějakou přiblblou minihru podobnou těm z GTA (tedy jednou zkusíte a dost). Tím si vyděláte peníze na drogy (doplňují zdraví) a spreje (sprejují...). Bohužel je mezi Válečníky asi rozšířena kleptomanie, poněvadž všechny vydělané peníze po každé splněné misi někam zmizí a vy tak jste nuceni kolečko miniher absolvovat znovu.
Pokud vám to snad z předešlého textu nedošlo, tak se téhle hře vyhněte obloukem. Jedná se o další z mnoha odporných pokusů vydělat na filmové licenci.
Právě jejich konkurenti všemu nasazují korunu. Máme tu frajery s baseballkama, týpky ve fialovejch kloboucích, v pruhovanejch tičkách, jinak pruhovanejch tričkách a (mimo mnoho dalších) dokonce se objeví i mimové. Společným rysem je to, že na svých nejvyšších pozicích mají ty největší trapáky. Absurditu všeho podtrhává, jak vážně se hra snaží působit. Být zasazení myšleno s nadsázkou a humorem, tak bych tolik přísný nebyl.
Fajn, výše uvedené by se snad dalo odpustit, kdyby samotná hratelnost stála za to. Jenže, jak jistě tušíte, i v této kategorii to poněkud skřípe. Předně tu máme věčné trápení her z pohledu třetí osoby, kameru. Přísahám, že je schválně naprogramovaná, tak aby se natočila přesně tím směrem, který se hráči nejméně hodí. Třeba se zaměříte na konkrétního neřáda a kamera se začne dívat na vaši postavu. V soubojích s bossy je zase pohled na bojiště fixní, a kupodivu, ještě horší. Často tak pobíháte dokola po aréně, protože nejste schopni trefit soupeře, jelikož úhel pohledu znemožňuje přesný odhad vzdálenosti.
Herní náplň se skládá převážně z bojů. Sesype se na vás přesila a vy, společně s parťáky (čti neschopnou AI) dostáváte pomalu nakládačku. Když se konečně zvednete ze země budete kolem sebe mlátit hlava nehlava (já třeba většinou omylem sejmul i své kamarády) třemi možnými útoky. Můžete vzít i cihlu a hodit ji, tedy pokud náhodou stihnete zamířit nemožně citlivým ovládáním.
Zbytek hry se plní vedlejší aktivity (vykrádání obchodů, sprejování zdí aj.). Všechno skrz nějakou přiblblou minihru podobnou těm z GTA (tedy jednou zkusíte a dost). Tím si vyděláte peníze na drogy (doplňují zdraví) a spreje (sprejují...). Bohužel je mezi Válečníky asi rozšířena kleptomanie, poněvadž všechny vydělané peníze po každé splněné misi někam zmizí a vy tak jste nuceni kolečko miniher absolvovat znovu.
Pokud vám to snad z předešlého textu nedošlo, tak se téhle hře vyhněte obloukem. Jedná se o další z mnoha odporných pokusů vydělat na filmové licenci.
