Hra Contrast je titulem založeným na hrátkách s kontrasty světla a stínů a v tomto směru jej název dokonale vystihuje. Jedná se o zajímavou směsíci žánrů - logickou 3D adventuru kombinovanou s arkádovou plošinovkou. To vše v atraktivním audiovizuálním zpracování.

Hlavní protagonistkou je holčička Didi, nacházející se v neutěšené rodinné situaci. Rodina je bez otce a matka - kabaretní tanečnice - na výchovu nemá čas. Didi se vrhá do nočních toulek městem, snaží se zachránit rodinu a přivést tatínka zpátky za pomoci imaginární dospělé kamarádky Dawn, za kterou hrajete. Dawn je pěkná, vysoká a elegantní šťabajzna, která následuje Didi do ulic zešeřelého města a plní úkoly, co vám děvčátko zadává.

Městské ulice jsou zpracovány velice hezky a jsou pastvou pro oči. V kombinaci s jazzovým soundtrackem dokonale vystihují nostalgickou atmosféru 20. let. Tmavé barvy projasňují jednak neóny, různé plakáty a poutače, ale hlavně světlo vycházející z pouličních lamp a reflektorů. A právě světlo a vrhané stíny dodávají hře na originalitě. Ty mimochodem hrají roli i v cut scénách, kde postavy (kromě hlavních postav obou dívek) jsou také zobrazeny ve stínové podobě.

Zatímco v běžném herním režimu se Dawn pohybuje jako Lara Croft v typickém stylu 3D adventur, pokud jste v příhodné pozici, můžete se přepnout do 2D módu a vrhané stíny využíváte jako základnu pro platformový režim, ve kterém se po nich proskákáte k cíli, kam se za normálních okolností nemáte šanci dostat.

Ve hře není žádná akce v podobě střelby nebo zabíjení nepřátel. Hlavní náplní je výhradně prozkoumávání prostředí, pátrání a přemýšlení o správné cestě, a taky hledání sběratelských předmětů vysvětlující okolnosti příběhového pozadí. Potřebujete sbírat též světélka (luminaries), jež využíváte ke spouštění aktivních míst. V počátku hry si zvykáte chvíli na ovládání, jež mi zpočátku trochu činilo obtíže s koordinací, ale posléze mi přešlo jakž takž do krve. Nicméně takové elegantní pohyby jako v traileru jsem v žádném případě nepředváděl.

V prvním aktu převažují zřejmě na rozehřátí úkoly zaměřené na hledání správné cesty, ale později hra vrší zejména logické problémy s nutností používání předmětů. Zde je tempo pomalejší a puzzle mají navrch, což se mi jevilo méně atraktivní než na začátku a hra mi odsýpala znatelně pomaleji. Puzzle nejsou příliš obtížné, potřebujete zejména prostorovou představivost. Nicméně dvakrát jsem musel nahlédnout na YouTube návod.

V prvním případě jsem opravdu nepřišel na správnou kombinaci siluety přístroje, abych přenesl kouli na plošinku. A v druhém případě se projevil nedostatek patrně v enginu hry. Stalo se mi totiž, že jsem úkol nevyřešil tak jak hra plánovala (přenesením bedny pomocí kuželu světla ve stínovém obraze). Ve hře jsem předmět nesl v rukách a došlo k mému pádu do propasti. Po loadingu se bedna kupodivu ocitla na cílovém místě.

Podobná situace nastala ještě třikrát. Jednak mě po pár neúspěšných pokusech o přeskok ulice hra sama přenesla na druhou stranu. A ještě v místě, kde musím vystřelit z kanónu, mi taky hra přeskočila animaci. V prvním aktu se mi ani nevím jak podařilo dostat na balkón v baru po jakémsi věšáku, i když jsem se tam měl dostat pomocí stínů z druhé strany.

Naštěstí hra není příliš dlouhá a tak mě ani puzzly ani zmíněné řekněme bugy nepřestaly bavit a dostavil se zajímavý konec. Tím pádem jsem hrou prošel úspěšně, dokonce se všemi achievementy, a lze si odškrtnout poslední čárku do letošní Herní výzvy.

Pokud vše shrnu, Contrast nabízí příjemný audiovizuální zážitek i lidský a uvěřitelný příběh. Co mi však chybělo, je aspoň trocha akce, jedinou pistoli uvidíte v cutscéně s probíhajícím sporem matky a otce. Ale herní doba je volena ideálně a i přes pomalejší a komplikovanější závěr se nuda nedostavila. Takže Contrast určitě fanouškům zejména umělecky zaměřených her doporučuji.