Klasika z největších klasik. Jedna vůbec z prvních počitačových her jaké jsem ochutnal ( první však úplně nebyla, tu hledejme trochu jinde :-) ).

Poprvé jsem se sní setkal snad ještě na prvním stupni základní školy a pokud mě paměť neklame, byl to právě sjezd z hory, který získal mé právě se klubajicí počitačově hráčské srdce ( předtím jsem dojel desítky možná stovky her na NESku, takže jsem měl už něco na konzolích odehráno).

Jak připomíná kolega FG ta hudba byla něco fantastického a když dojela do té určité nejvyšší tónové pasáže, tak věděl celý barák, že právě sjíždím Mount Everest. Druhou oblíbenou soutěží byly akrobatické skoky, u kterých mě vůbec nevadilo, že je neumím ovládat spíše jsem byl hlavně zvědavý kolik mi dá ten hnusný, plešatý dědek :-).

Jojo to byly časy...