Klaus je 2D platformer se stupňující se obtížností, minimalistickým designem, křiklavými barvami a vtíravým elektronickým soundtrackem. Postupujete několika patry s měnící se základní barvou a povahou překážek. Po chvíli začnete ovládat další postavičku s jinými schopnostmi -- Klausovo id, pokud chcete přistoupit na příběhový kontext hry, kde se nejedná pouze o zábavnou skákačku s rychlým postupem a dynamickou hudbou, ale o takovou hipsterskou sondu do toho, jak člověka strašně vnitřně ubíjí, když mu v kanceláři platí slušné peníze za to, že přesouvá čísla z jedné tabulky do druhé a občas si něco vytiskne. Postup úrovněmi je cestou Klausovy sebereflexe o tom, kým vlastně byl a je a že produktivní život v zajetí korporátní kultury není zcela jeho šálkem kávy zdarma na pracovišti. Hra vám to sice neustále omlacuje o hlavu (Klasovými protivníky jsou jeho kancelářská alter ega, bonusem je extra miniúroveň Klausovy psychoanalytické sondy), na druhou stranu je ve svém jádru pořád kvalitním a pěkně provedeným platformerem – a to mi plně postačovalo.