Obecně plošinovky zas až moc nemusím. Rychlé reflexy, vyšší obtížnost a otravné bossfighty - to není moc pro mě. Na druhou stranu mám však určitý typ plošinovek hodně rád. Typ založený na atmosféře a zajímavém graficky detailně ztvárněném prostředí, co má hlavu, patu a žádnou vatu. Black The Fall tohle všechno splňuje včetně podmínky, že to nesmí být moc dlouhé. Ty 4 hodinky včetně vychytání všech achievementů jsou pro tuhle hru přesně tak akorát.
Black The Fall zavede hráče do postapo světa, kterému vládne bolševik tvrdou rukou. Továrny na roboty, (ne zcela) opuštěné válkou zničené město, rozsáhle industriální zóny... To vše v ponuré stylizaci připomínající Limbo nebo Inside. Hráč převezme kontrolu nad nemakačenkem Blackem a snaží se zdrhnout z něčeho, co připomíná klasický lágr. Hratelnost se skládá z různých hádanek, které občas trochu potrápí (hlavně ke konci), ale není to nic, z čeho by si hráč rval vlasy. Obtížnost je poměrně vyvážená a tvůrci při jejich vytváření (víceméně) našli balanc mezi uspokojením a frustrací. I sbírání achievementů je zábava, jelikož se pojí s různými skrytými eventy a jejich ulovení nezabere nikdy víc než pár minut (tedy až na jeden).
Po grafické stránce hra vypadá pěkně a prostředí mě až do konce hry neomrzelo. Pořád mě zajímalo, co bude dál a to je výhra sama o sobě. S animacemi je to už o něco horší, odezva ovládání a navazování jednotlivých animací postavičky není úplně ideální a hodně úmrtí (a sprostých slov) padlo právě na účet ovladatelnosti. Ale jelikož hra na přesnosti staví spíše minimálně, rage quitů bylo jen malinko. Puzzly to má poměrně originální a vždycky s citem integrované do prostředí tak, aby zapadaly a nepůsobily samoúčelně. Jak už bylo zmíněno, jejich obtížnost je spíše nižší a většina záseků spíše pramenila z toho, že jsem netušil, co po mě hra vlastně chce a nebo tam byl nějaký prvek až příliš ponořen do tmy a já přehlédl cestu dál. Platforming stojí, podobně jako v Limbu, na metodě "pokus-omyl." Checkpointy jsou ale rozmístěny více než štědře, takže člověk prakticky nemusí nikdy nic zbytečně opakovat.
Finále příběhu bylo fajn, ale nemůžu se ubránit pocitu, že mohlo být ještě o něco intenzivnější a s delším build-upem. Za mě ale určitě palec nahoru, podobné tituly si zahraju s chutí.
Black The Fall zavede hráče do postapo světa, kterému vládne bolševik tvrdou rukou. Továrny na roboty, (ne zcela) opuštěné válkou zničené město, rozsáhle industriální zóny... To vše v ponuré stylizaci připomínající Limbo nebo Inside. Hráč převezme kontrolu nad nemakačenkem Blackem a snaží se zdrhnout z něčeho, co připomíná klasický lágr. Hratelnost se skládá z různých hádanek, které občas trochu potrápí (hlavně ke konci), ale není to nic, z čeho by si hráč rval vlasy. Obtížnost je poměrně vyvážená a tvůrci při jejich vytváření (víceméně) našli balanc mezi uspokojením a frustrací. I sbírání achievementů je zábava, jelikož se pojí s různými skrytými eventy a jejich ulovení nezabere nikdy víc než pár minut (tedy až na jeden).
Po grafické stránce hra vypadá pěkně a prostředí mě až do konce hry neomrzelo. Pořád mě zajímalo, co bude dál a to je výhra sama o sobě. S animacemi je to už o něco horší, odezva ovládání a navazování jednotlivých animací postavičky není úplně ideální a hodně úmrtí (a sprostých slov) padlo právě na účet ovladatelnosti. Ale jelikož hra na přesnosti staví spíše minimálně, rage quitů bylo jen malinko. Puzzly to má poměrně originální a vždycky s citem integrované do prostředí tak, aby zapadaly a nepůsobily samoúčelně. Jak už bylo zmíněno, jejich obtížnost je spíše nižší a většina záseků spíše pramenila z toho, že jsem netušil, co po mě hra vlastně chce a nebo tam byl nějaký prvek až příliš ponořen do tmy a já přehlédl cestu dál. Platforming stojí, podobně jako v Limbu, na metodě "pokus-omyl." Checkpointy jsou ale rozmístěny více než štědře, takže člověk prakticky nemusí nikdy nic zbytečně opakovat.
Finále příběhu bylo fajn, ale nemůžu se ubránit pocitu, že mohlo být ještě o něco intenzivnější a s delším build-upem. Za mě ale určitě palec nahoru, podobné tituly si zahraju s chutí.
Pro: prostředí a stylizace, hratelnost, rozmanité hádanky s citem zasazené do prostředí, zajímavé achievementy, vyrovnaná obtížnost, absence hluchých míst
Proti: rychlý konec, horší odezva ovládání; hráč občas netuší, co po něm hra chce