Jsem na tom jako BINGMAN. První trailer na E3 mě vážně zaujal, koho taky ne, vypadalo to dost originálně a mělo to robotického pejska. Akorát narozdíl od něj většinou počkám na první ohlasy a nepouštím se do průměrných či špatných her hned po vydání. Inu uběhly téměř dva roky a hře přibylo za název "Definitive Edition". Je teď větší a příjemnější pro hráče, dostala spoustu oprav a vylepšení. Pokud ji máte v plánu hrát, tak s největší pravděpodobností už to nebude ta stejná verze, kterou tu kolega předemnou popsal. Rád bych tu tedy vyvrátil nebo naopak potvrdil pár věcí.
Stojím na skále, předemnou tuny písku, šutrů a různého šrotu. Hned jsem si vzpomněl na skvělý film Hunter Prey. Na to, že se nejedná o tříačkovou hru, to vypadá všechno moc krásně. Zdání ale klame. Že jsou pouště mé nejméně oblíbené herní prostředí je čistě moje "chyba", vývojářům to samozřejmě vytýkat nebudu. Problém ale je, že ať jste na mapě kdekoliv, všude to vypadá stále tak nějak stejně, nudně, bez nápadu. Far Eden je posetá bedýnkama, materiály, audiology a dalšíma věcma, které čekají na sebrání. Co ale na téhle planetě nečeká, je jednoduše něco zajímavého. Jsem na nové planetě, jsou tu semnou inteligentní roboti a stala se tu spousta věcí. Co takhle nějaké tajemno, náznaky dávných civilizací, stopy událostí, o kterých slýchám z audiologů? Nic. Písek, šrot, nuda.
Tak hurá do dungeonu, třeba to tam bude zajímavější. Není. Ale začíná tu zábava! ReCore je vlastně takový Metroid, popřípadě Zelda, chcete-li. Běháte po světě, chodíte do dungu, získáte tam předměty, se kterými se lze hnout dál, popřípadě najedete další robotické kamarády, kteří vám umožní více interakce s prostředím. Prostě typické prvky zmíněných sérií. Znáte to. ReCore je ale zaměřené hlavně na skákání a to je zatraceně zábavné. Nápad s robotickými kamarády je fajn, oživuje to krásně hratelnost a hlavně jsou vážně potřeba téměř u každé činnosti. Při vstupu do dungu dají dokonce vývojáři vědět, kteří roboti budou potřeba a vyměnit se dají na každém fast travel stanovišti, které jsou v každém dungu. Tohle je předpokládám novinka Definitive edice.
A proč tam vlastně chodím? Ve hře hrají prim takzvané "Prismatic Cores". To jsou jádra, rozeseta po dungeonech a planetě, která uvádí stroje do pohybu, otevírají dveře a hlavně dokáží opět spustit věže na terraformaci planety. Tím se dostáváme k příběhu. Na první pohled působí vážně dobře. Umělá inteligence, terraformace nové planety a šílený robot, který chce naší hrdince ve všem zabránit. Jasně, nic originálního, ale jde to. Jak ale BINGMAN poznamenal, příběh se vleze na dvě A4 a občas prostě jen tupě jdete za ukazatelem. Chybí tam víc zvratů, víc cutscén... prostě víc mluvení. Tvůrci to vynahrazují desítkami audiologů různých lidí či dokonce robotů, což lehce vyjasní okolnosti, nic to ale nemění na faktu, že tohle je děsně lajdácká forma vyprávění. Vytvořili navíc dost sympatickou hrdinku, která silně připomíná Laru Croft a její chování ke svým robotickým mazlíčkům je tak hezky milé, že jsem si ji dost oblíbil. Takhle ale přichází celý její charakter vniveč.
Pokud se jedná o respawn nepřátel, tak není tak otravný, jak se může zdát. Joule je poměrně hbitá holčina, všem nepřátelům se dá lehce uniknout, v pozdější fází hra nabídne i robůtka, na kterém lze jezdit, což hru značně urychluje. Stejně tak bych rád vyvrátil ono natahování herní doby děláním dobrovolných věcí nedobrovolně. K dohrání je potřeba 30 prismatic cores, což není ani třetina z celkového počtu. Během příběhu jich nasbíráte zhruba polovinu a jinak se doslova válí na každém kroku. Případným hráčům radím: Když na zemi uvidíte tmavší kolečko, tak ho vyhrabte. Když uvidíte plechovou kouli v písku, tak k ní jdětě a aktivujte ji. Činnosti na pár minut, nasbíráte tam počet, který potřebujete a nemusíte se trápit dungeony, pokud vás příliš nebaví. Jednoduchý způsob, jak se vyhnout nějaké frustraci.
Závěr je teprv něco. Jsem si jistý, že pokud nehrajete plošinovky běžně, tak zapláčete a naprosto tedy chápu kritiku. Osobně jsem u toho ale nijak zvlášť netrpěl. Místy mě to i bavilo, ale je to prostě zatraceně dlouhé finále plné stereotypního skákání a střílení bez přestávky. Takže jo, tady vývojáři udělali vážně velkou chybu, až to vypadá, že to po sobě ani nehráli.
Bugů nejspíš výrazně ubylo nebo jsem měl fakt štěstí. Krom občasného probliknutí textury nebo zaseknutí řadového nepřítele jsem v podstatě měl jeden jediný problém. U bossfightů mi opakovaně naskakoval kurzor myši do hry, což totálně rozbilo kameru samozřejmě. Hra jednou i následkem toho spadla.
ReCore si zcela určitě zaslouží váš čas a pozornost. Zapadlá hra, která (nejspíš) časem prošla změnami, které ji povyšují na fajn originální kousek. Pokud netrpíte OCD a nemusíte za každou cenu čistit mapu na 100%, tak se lze lehce vyhnout stereotypu a za nějakých 10 hodin vesele doskákat do konce. Škoda jen toho prázdného světa a laciného příběhu.
A chci vědět, co našel...
Stojím na skále, předemnou tuny písku, šutrů a různého šrotu. Hned jsem si vzpomněl na skvělý film Hunter Prey. Na to, že se nejedná o tříačkovou hru, to vypadá všechno moc krásně. Zdání ale klame. Že jsou pouště mé nejméně oblíbené herní prostředí je čistě moje "chyba", vývojářům to samozřejmě vytýkat nebudu. Problém ale je, že ať jste na mapě kdekoliv, všude to vypadá stále tak nějak stejně, nudně, bez nápadu. Far Eden je posetá bedýnkama, materiály, audiology a dalšíma věcma, které čekají na sebrání. Co ale na téhle planetě nečeká, je jednoduše něco zajímavého. Jsem na nové planetě, jsou tu semnou inteligentní roboti a stala se tu spousta věcí. Co takhle nějaké tajemno, náznaky dávných civilizací, stopy událostí, o kterých slýchám z audiologů? Nic. Písek, šrot, nuda.
Tak hurá do dungeonu, třeba to tam bude zajímavější. Není. Ale začíná tu zábava! ReCore je vlastně takový Metroid, popřípadě Zelda, chcete-li. Běháte po světě, chodíte do dungu, získáte tam předměty, se kterými se lze hnout dál, popřípadě najedete další robotické kamarády, kteří vám umožní více interakce s prostředím. Prostě typické prvky zmíněných sérií. Znáte to. ReCore je ale zaměřené hlavně na skákání a to je zatraceně zábavné. Nápad s robotickými kamarády je fajn, oživuje to krásně hratelnost a hlavně jsou vážně potřeba téměř u každé činnosti. Při vstupu do dungu dají dokonce vývojáři vědět, kteří roboti budou potřeba a vyměnit se dají na každém fast travel stanovišti, které jsou v každém dungu. Tohle je předpokládám novinka Definitive edice.
A proč tam vlastně chodím? Ve hře hrají prim takzvané "Prismatic Cores". To jsou jádra, rozeseta po dungeonech a planetě, která uvádí stroje do pohybu, otevírají dveře a hlavně dokáží opět spustit věže na terraformaci planety. Tím se dostáváme k příběhu. Na první pohled působí vážně dobře. Umělá inteligence, terraformace nové planety a šílený robot, který chce naší hrdince ve všem zabránit. Jasně, nic originálního, ale jde to. Jak ale BINGMAN poznamenal, příběh se vleze na dvě A4 a občas prostě jen tupě jdete za ukazatelem. Chybí tam víc zvratů, víc cutscén... prostě víc mluvení. Tvůrci to vynahrazují desítkami audiologů různých lidí či dokonce robotů, což lehce vyjasní okolnosti, nic to ale nemění na faktu, že tohle je děsně lajdácká forma vyprávění. Vytvořili navíc dost sympatickou hrdinku, která silně připomíná Laru Croft a její chování ke svým robotickým mazlíčkům je tak hezky milé, že jsem si ji dost oblíbil. Takhle ale přichází celý její charakter vniveč.
Pokud se jedná o respawn nepřátel, tak není tak otravný, jak se může zdát. Joule je poměrně hbitá holčina, všem nepřátelům se dá lehce uniknout, v pozdější fází hra nabídne i robůtka, na kterém lze jezdit, což hru značně urychluje. Stejně tak bych rád vyvrátil ono natahování herní doby děláním dobrovolných věcí nedobrovolně. K dohrání je potřeba 30 prismatic cores, což není ani třetina z celkového počtu. Během příběhu jich nasbíráte zhruba polovinu a jinak se doslova válí na každém kroku. Případným hráčům radím: Když na zemi uvidíte tmavší kolečko, tak ho vyhrabte. Když uvidíte plechovou kouli v písku, tak k ní jdětě a aktivujte ji. Činnosti na pár minut, nasbíráte tam počet, který potřebujete a nemusíte se trápit dungeony, pokud vás příliš nebaví. Jednoduchý způsob, jak se vyhnout nějaké frustraci.
Závěr je teprv něco. Jsem si jistý, že pokud nehrajete plošinovky běžně, tak zapláčete a naprosto tedy chápu kritiku. Osobně jsem u toho ale nijak zvlášť netrpěl. Místy mě to i bavilo, ale je to prostě zatraceně dlouhé finále plné stereotypního skákání a střílení bez přestávky. Takže jo, tady vývojáři udělali vážně velkou chybu, až to vypadá, že to po sobě ani nehráli.
Bugů nejspíš výrazně ubylo nebo jsem měl fakt štěstí. Krom občasného probliknutí textury nebo zaseknutí řadového nepřítele jsem v podstatě měl jeden jediný problém. U bossfightů mi opakovaně naskakoval kurzor myši do hry, což totálně rozbilo kameru samozřejmě. Hra jednou i následkem toho spadla.
ReCore si zcela určitě zaslouží váš čas a pozornost. Zapadlá hra, která (nejspíš) časem prošla změnami, které ji povyšují na fajn originální kousek. Pokud netrpíte OCD a nemusíte za každou cenu čistit mapu na 100%, tak se lze lehce vyhnout stereotypu a za nějakých 10 hodin vesele doskákat do konce. Škoda jen toho prázdného světa a laciného příběhu.
A chci vědět, co našel...
