Druhou Europu Universalis mi doporučil bratr, jakožto skvělou real-time strategii s důrazem na historické reálie. Protože zrovna nebylo co hrát, dal jsem na jeho doporučení a historické tažení o roku 1419 si vyzkoušel.

Nejprve jsem se pustil do rozsáhlého tutoriálu, který mi pomohl objasnit základní herní principy, a pak už přišla na řadu samotná kampaň. Protože je jedním z mých nejoblíbenějších států Švédsko, zvolil jsem si pro své tažení právě toto království. A pak už to jelo. Nabídky spojenectví či sňatků se jen hrnuli, ale stejně tomu bylo i se žádostmi o vojenskou podporu od spřátelených států nebo dokonce samotné vyhlášení války.

Do toho samozřejmě přicházely zprávy o úmrtí panovníků a nástupu nových vůdců a mě přišlo, že hlavní náplní hry je především odklikávání těchto neustále vyskakujících oken. Může to být historicky podložené, jak chce, ale tohle opravdu za hraní nepovažuji.

Další kategorií samou o sobě je mapa. Je stylově vyvedená a přehledná jen co je pravda, ale když na ní pochoduje jen jeden voják, který reprezentuje celé vojsko nebo když jeden duchovní přivádí celé státy protestantů či dokonce muslimů ke křesťanské víře, tak to vypadá opravdu směšně. Chápu, že by zobrazení více jednotek najednou působilo na mapě značně chaoticky, ale takhle to podle mě také není ideální.

Europa Universalis a hry od Paradoxu vůbec nejspíše nejsou nic pro mě, takže další kousky už určitě zkoušet nebudu, ale vůbec nepochybuji o tom, že pro určitý typ hráčů jsou tyto tituly balzámem na duši.