Jak už jsem několikrát zmiňoval, zombíci mě nepřestanou nikdy bavit. První State of Decay byla vcelku solidní hra a rozhodně jedna z mála Microsoft exkluzivit, která si zasloužila pokračování. Tudíž jsem se na dvojku dost těšil a netrpělivě čekal na vydání. Jak ale vidíte na hodnocení, jsem poměrně dost zklamaný.
Hezky od začátku. Zapínám hru, koukám asi na 4 loga různých firem, zběsile u nich mačkám enter, space či esc aby konečně zmizely a já mohl hrát. Neděje se tak. Na ona loga musíte koukat při každém zapnutí hry. Na menu obrazovce bliká nápis "Press any key". Tak teda mačkám any key, ale nic se neděje. Hra jakoby zamrzá, ale skutečnost je taková, že ještě půl minuty ověřuje váš profil ve Windows Store. První pokus vyústí v pád celé hry. Bravo, fakt pokrok od slavného Games for Windows Live.
Dostávám se tedy po nějaké době do samotné hry, vyberu si postavy, hra vypadá poměrně dobře, graficky je to dozajista pokrok od prvního dílu. První den se skvěle bavím, svět působí velmi bohatě na průzkum, ze zombíků jde respekt a když ve hře nastane noc, tak začíná ten pravý survival a strach o život. Nepotkávají mě ani žádné bugy, ve kterých jsou vývojáři mistry a dumám jestli mám jen štěstí nebo si to tvůrci nechali jako překvapení do budoucna. Nechali.
Jedu autem po louce, najednou bam! Rozletí se okna, z auta se kouří, spolujezdec se válí venku na zemi. Co to? Nic. Neviditelné něco nebo nic. Nevím. Přijíždím domů, blížím se k parkovacímu místu, spolujezdec za jízdy vyskakuje z auta a zas se válí po zemi. Proč? Tak zas jedu někam dělat misi, mám v autě 4 lidi, na pravé straně silnice je zombík, tak všichni jak magoři otevírají dveře, i ti nalevo. Kousek dál jde po silnici bloater. Když ho sejmete, auto je nasákne nějakym zabijáckým smradem a všichni musí ven nebo zemřou. Ti 4 blbci samozřejmě zas otevírají dveře aby ho srazili.... Po nějaké době koukám okolo a můj parťak je pryč. Asi byl unavený, tak šel domů. Doma s ním mluvim ale nejde ani rozpustit ani najmout. Stejně tak nefunkční to je u všech ostatních. Další den hru zapínám znovu a zas to nefunguje. Po dvou hodinách hraní už to funguje, ale za par hodin se to stane znovu.
A kde je vlastně příběh? Volá mi týpek, že by rád bágl stavebního materiálu. Je na druhé straně města, tak tam teda jedu, říkám mu, že tašku s materialem nemám, ale že po ni mrknu. Kouknu do skříně vedle něj a nacházím tašku s materiálem. Předávám mu ji, poděkuje a odchází. Já projel dva kanystry benzinu abych kouknul do skříně u které stál. Takhle se udržují přátelské vztahy. Mezitím mi ještě volá Josefina, že se nudila a koukla po nějakých zásobách. Přinesla 3 pixly léků, kterých mám ve skříni 40. Dík, teď zas běž být neužitečná jako celou hru. Do auta dolívám třetí kanystr benzinu, což by byl děsně cool survival prvek kdyby auta neměly takovou spotřebu a nepřecházelo to časem do silně otravné povinnosti. Jo a ten příběh... no, tohle je vše. Příběhové mise se skládají prostě z dojeď tam a znič tamto, dojeď tam a promluv s tím a dojeď tam a seber to. Ne, že by jednička měla extra zajímavý příběh, ale aspoň působila uceleně. Dvojka je primárně survival sandbox, což není nutně špatně. Jedu tedy domů, po vystoupení z auta se propadnu do země, pak vyskočím, jdu do ukrytu, teleportuju se k autu a 3x to zopakuju.
Josefína je tentokrát nakažená. Jde si lehnout a zachránit ji může vakcína, kterou dokážu v okolí vytvořit jen já. Už jsem s tou vakcínou vyléčil asi 20 lidí. Josefína ale stejně chce raději zemřít a starchuje se, zda to pomůže. Mezi těma 20 lidma před ní byla i ona. Možná i 3x. Pak Josefína vstane, projde zavřenýma dveřma a sedne si do vzduchu. Silné nohy především. Zatímco Josefína sedí ve vzduchu, tak nacházím přeživšího, který vypadá uplně stejně jako můj vůdce, dokonce je i stejně oblečen, akorát má jiné jméno. Nabídnu mu místo v naší komunitě a jde si spokojeně sednout vedle Josefíny. Do vzduchu.
Postava, ze které jsem udělal vůdce, je šerif. Ten má za úkol chránit město a jeho obyvatele. To dělám celou hru. Hlavní úkol mám hotový a několik hodin mi nenaskakuje další. Dle rad jiných hráčů stěhuju úkryt na jiné místo. Nefunguje. Dle dalších rad tedy posílám šerifa do prdele a dělám část příběhové linky znovu se stavitelem. Ten má za úkol stavit. Překvapivě. Tak teda stavím věž pro odstřelovače. Trvá to 45 minut! Realných 45 minut! Hru vypínám, zapnu ji ráno, že to bude už postavené... není, ještě 44 minut. Bug? Nebo zrušili tu fíčuru z jedničky, že čas plyne i při vypnuté hře? Těžko říct. Tak to teda postavím, zabiju pár najezdníků a koukám na titulky. Pecka.
Jestli jste si mysleli, že dvojka bude dělat vše, co dělala jednička, jen lépe a opraví všechny chyby, tak jste stejně na omylu jako já. Důraz na survival je možná lehce větší, což může fanoušky žánru potěšit, ale bugy jsou ještě horší než v jedničce, kde aspoň nezabraňovaly dohrání. Ve výsledku ale musím uznat, že jsem se ze začátku fakt dost bavil. Škoda, že hru trápí technické nedostatky nesnesitelným způsobem a hra přechází velmi brzy do stereotypu plného nesmyslných činností.
A stejně jako u jedničky prohlašuji, že Jesper Kyd je frajer.
Hezky od začátku. Zapínám hru, koukám asi na 4 loga různých firem, zběsile u nich mačkám enter, space či esc aby konečně zmizely a já mohl hrát. Neděje se tak. Na ona loga musíte koukat při každém zapnutí hry. Na menu obrazovce bliká nápis "Press any key". Tak teda mačkám any key, ale nic se neděje. Hra jakoby zamrzá, ale skutečnost je taková, že ještě půl minuty ověřuje váš profil ve Windows Store. První pokus vyústí v pád celé hry. Bravo, fakt pokrok od slavného Games for Windows Live.
Dostávám se tedy po nějaké době do samotné hry, vyberu si postavy, hra vypadá poměrně dobře, graficky je to dozajista pokrok od prvního dílu. První den se skvěle bavím, svět působí velmi bohatě na průzkum, ze zombíků jde respekt a když ve hře nastane noc, tak začíná ten pravý survival a strach o život. Nepotkávají mě ani žádné bugy, ve kterých jsou vývojáři mistry a dumám jestli mám jen štěstí nebo si to tvůrci nechali jako překvapení do budoucna. Nechali.
Jedu autem po louce, najednou bam! Rozletí se okna, z auta se kouří, spolujezdec se válí venku na zemi. Co to? Nic. Neviditelné něco nebo nic. Nevím. Přijíždím domů, blížím se k parkovacímu místu, spolujezdec za jízdy vyskakuje z auta a zas se válí po zemi. Proč? Tak zas jedu někam dělat misi, mám v autě 4 lidi, na pravé straně silnice je zombík, tak všichni jak magoři otevírají dveře, i ti nalevo. Kousek dál jde po silnici bloater. Když ho sejmete, auto je nasákne nějakym zabijáckým smradem a všichni musí ven nebo zemřou. Ti 4 blbci samozřejmě zas otevírají dveře aby ho srazili.... Po nějaké době koukám okolo a můj parťak je pryč. Asi byl unavený, tak šel domů. Doma s ním mluvim ale nejde ani rozpustit ani najmout. Stejně tak nefunkční to je u všech ostatních. Další den hru zapínám znovu a zas to nefunguje. Po dvou hodinách hraní už to funguje, ale za par hodin se to stane znovu.
A kde je vlastně příběh? Volá mi týpek, že by rád bágl stavebního materiálu. Je na druhé straně města, tak tam teda jedu, říkám mu, že tašku s materialem nemám, ale že po ni mrknu. Kouknu do skříně vedle něj a nacházím tašku s materiálem. Předávám mu ji, poděkuje a odchází. Já projel dva kanystry benzinu abych kouknul do skříně u které stál. Takhle se udržují přátelské vztahy. Mezitím mi ještě volá Josefina, že se nudila a koukla po nějakých zásobách. Přinesla 3 pixly léků, kterých mám ve skříni 40. Dík, teď zas běž být neužitečná jako celou hru. Do auta dolívám třetí kanystr benzinu, což by byl děsně cool survival prvek kdyby auta neměly takovou spotřebu a nepřecházelo to časem do silně otravné povinnosti. Jo a ten příběh... no, tohle je vše. Příběhové mise se skládají prostě z dojeď tam a znič tamto, dojeď tam a promluv s tím a dojeď tam a seber to. Ne, že by jednička měla extra zajímavý příběh, ale aspoň působila uceleně. Dvojka je primárně survival sandbox, což není nutně špatně. Jedu tedy domů, po vystoupení z auta se propadnu do země, pak vyskočím, jdu do ukrytu, teleportuju se k autu a 3x to zopakuju.
Josefína je tentokrát nakažená. Jde si lehnout a zachránit ji může vakcína, kterou dokážu v okolí vytvořit jen já. Už jsem s tou vakcínou vyléčil asi 20 lidí. Josefína ale stejně chce raději zemřít a starchuje se, zda to pomůže. Mezi těma 20 lidma před ní byla i ona. Možná i 3x. Pak Josefína vstane, projde zavřenýma dveřma a sedne si do vzduchu. Silné nohy především. Zatímco Josefína sedí ve vzduchu, tak nacházím přeživšího, který vypadá uplně stejně jako můj vůdce, dokonce je i stejně oblečen, akorát má jiné jméno. Nabídnu mu místo v naší komunitě a jde si spokojeně sednout vedle Josefíny. Do vzduchu.
Postava, ze které jsem udělal vůdce, je šerif. Ten má za úkol chránit město a jeho obyvatele. To dělám celou hru. Hlavní úkol mám hotový a několik hodin mi nenaskakuje další. Dle rad jiných hráčů stěhuju úkryt na jiné místo. Nefunguje. Dle dalších rad tedy posílám šerifa do prdele a dělám část příběhové linky znovu se stavitelem. Ten má za úkol stavit. Překvapivě. Tak teda stavím věž pro odstřelovače. Trvá to 45 minut! Realných 45 minut! Hru vypínám, zapnu ji ráno, že to bude už postavené... není, ještě 44 minut. Bug? Nebo zrušili tu fíčuru z jedničky, že čas plyne i při vypnuté hře? Těžko říct. Tak to teda postavím, zabiju pár najezdníků a koukám na titulky. Pecka.
Jestli jste si mysleli, že dvojka bude dělat vše, co dělala jednička, jen lépe a opraví všechny chyby, tak jste stejně na omylu jako já. Důraz na survival je možná lehce větší, což může fanoušky žánru potěšit, ale bugy jsou ještě horší než v jedničce, kde aspoň nezabraňovaly dohrání. Ve výsledku ale musím uznat, že jsem se ze začátku fakt dost bavil. Škoda, že hru trápí technické nedostatky nesnesitelným způsobem a hra přechází velmi brzy do stereotypu plného nesmyslných činností.
A stejně jako u jedničky prohlašuji, že Jesper Kyd je frajer.
Pro: Atmosféra, noc, pocit nebezpečí a napětí, soundtrack
Proti: Stereotyp, příběh nepříběh, nesmyslnost některých činností, bugy, bugy a bugy