Horizon Zero Dawn obsahuje vše, co nemám rád na moderních (nejen) AAA open world hrách - úkoly, které působí jako todo list, crafting, možnost ke všemu přistupovat stealth/akčním stylem, zkušenosti a skilly, špatný pacing, kdy pospícháte zachránit svět, ale mezi tím máte čas si splnit pár výzev v loveckém klubu, filmové hvězdy, které ve většině případů postavu víc zabíjí a samotné hře nijak neprospějí, a samozřejmě samotná zápletka, u které se náhodou stane, že devatenáctiletá holka zachrání svět před zlýma robotama, zatímco se z ní mezi tím stane masový vrah, ale pořád je to klaďas.

I přesto všechno jsem u hry vydržel 50 hodin. A bylo to kvůli třem věcem. První co vás praští do očí je vizuál, který je nádherný a plný kýčovitých západů slunce a ranní mlhy. Ale přiznejme si, kdo z nás nemá rád obrazy Boba Rosse? Druhá věc je soubojový systém, kdy proti vám po většinu hry stojí silnější nepřátele a vy tak musíte přemýšlet a taktizovat. A v neposlední řadě svět, který působí jako živý. Něco se stalo u jedné vesnice? Ano je naprosto normální, že vesnice pět minut cesty dál o té událostí ví.

Ačkoliv je co vytýkat, je toho i hodně co chválit. Poctivá hra, ve které jsem ty dva dny utopil rád.