Na některé hry zapomenete rychle. Na jiné nikdy.
Už je to pár let, co jsem Tron 2.0 dohrál a pořád mám ten zážitek v hlavě.
Neumím zapomenout na ten úžasný nápad udělat hru, odehrávající se uvnitř počítače, na unikátní grafiku, na závody motorek a další.
Hra si zaslouží velkou pochvalu, je totiž originální. A originalita, tedy původnost nápadu, to je dneska vzácné zboží.
Tron 2.0 je zábavná hra, kde je hráč překvapován a baven hlavně zvláštností počítačového univerza. Představte si, jaké by to bylo podívat se dovnitř Vašeho PC, v podobě neautorizovaného programu. Osobně se podívat dovnitř procesoru, na harddisk, nebo se procpat firewallem.
Udělat obyčejnou střílečku, byť dobrou, to umí hodně vývojářů. Dát jí něco navíc, udělat ji zajímavou díky nápadu, to umí jen ti dobří.
Grafika světa Tron 2.0 se blýská a září jako křišťál. Je nadčasová, nezapadne do šedi průměru. I po deseti letech poznáte na první pohled screenshot z této unikátní hry.
Hratelnost je vynikající, rozhodně nejde jen o střílení. Hopsáte na skákajících plošinkách, jezdíte na kybermotorkách, mluvíte s obyvateli tohoto prazvláštního světa.
Přesto se jedná o hru, která zapadla. Proč?
Příběh hry je prostě nanic. Kdybych si sednul na pět minut s tužkou, vymyslím lepší. Příběh má dobrý základ, ale žádný pořádný děj, nic co by svázalo začátek a konec.
Křivka dějového osciloskopu se silně podobá přímce. Tato přímka se drží vysoko, ale nenabízí skoro žádné zapamatovatelné děje.
Vývojářům se přímo nabízela dějová linka, která by ani nedala moc práce. Totiž spojit hlavní postavu s hlavním ženským padouchem. Potvůrka by naším hrdinou napřed
pohrdala, každé její posměšné slovo by v dialogu muselo dopadnout jako bič. Protože bychom ale stále unikali a úspěšně kazili její plány, tak by zuřila, pak by nabízela dohodu, pak by se začala podbízet a nakonec by se přidala na naši stranu. Nakonec by ji hlavní padouch využil k tomu, aby nás vlákal do pasti a tak dále a tak dále.
Slyším slova filmové klišé? Ano, ale když se to dobře udělá, hráč dostane MOTIVACI, která hře scházela jako sůl. Hrál jsem hru proto, že mě bavila, ale scházel tu hnací motor příběhu.
Něco, co by mě donutilo říkat "no počkej, toho budeš litovat, zítra ti ukážu". Celou dobu hraní jsem v podstatě netušil, proč tak činím. Příběh byl slabý a zbytečně překombinovaný, nebo jsem možná jen nepochopil jeho skrytou genialitu. Nevím.
Pochopit herní mechanizmy zde trvá bohužel déle. Není to chyba, je to vlastnost. Nevíte totiž co který předmět vlastně dělá.
Dostat se do hry může chvíli trvat a hráč musí projevit jistou trpělivost. Ne každý je k tomu ochoten.
Hra je nadprůměrná a originální, má unikátní grafiku, ale do vynikajícího hodnocení jí něco bohužel scházelo.
Už je to pár let, co jsem Tron 2.0 dohrál a pořád mám ten zážitek v hlavě.
Neumím zapomenout na ten úžasný nápad udělat hru, odehrávající se uvnitř počítače, na unikátní grafiku, na závody motorek a další.
Hra si zaslouží velkou pochvalu, je totiž originální. A originalita, tedy původnost nápadu, to je dneska vzácné zboží.
Tron 2.0 je zábavná hra, kde je hráč překvapován a baven hlavně zvláštností počítačového univerza. Představte si, jaké by to bylo podívat se dovnitř Vašeho PC, v podobě neautorizovaného programu. Osobně se podívat dovnitř procesoru, na harddisk, nebo se procpat firewallem.
Udělat obyčejnou střílečku, byť dobrou, to umí hodně vývojářů. Dát jí něco navíc, udělat ji zajímavou díky nápadu, to umí jen ti dobří.
Grafika světa Tron 2.0 se blýská a září jako křišťál. Je nadčasová, nezapadne do šedi průměru. I po deseti letech poznáte na první pohled screenshot z této unikátní hry.
Hratelnost je vynikající, rozhodně nejde jen o střílení. Hopsáte na skákajících plošinkách, jezdíte na kybermotorkách, mluvíte s obyvateli tohoto prazvláštního světa.
Přesto se jedná o hru, která zapadla. Proč?
Příběh hry je prostě nanic. Kdybych si sednul na pět minut s tužkou, vymyslím lepší. Příběh má dobrý základ, ale žádný pořádný děj, nic co by svázalo začátek a konec.
Křivka dějového osciloskopu se silně podobá přímce. Tato přímka se drží vysoko, ale nenabízí skoro žádné zapamatovatelné děje.
Vývojářům se přímo nabízela dějová linka, která by ani nedala moc práce. Totiž spojit hlavní postavu s hlavním ženským padouchem. Potvůrka by naším hrdinou napřed
pohrdala, každé její posměšné slovo by v dialogu muselo dopadnout jako bič. Protože bychom ale stále unikali a úspěšně kazili její plány, tak by zuřila, pak by nabízela dohodu, pak by se začala podbízet a nakonec by se přidala na naši stranu. Nakonec by ji hlavní padouch využil k tomu, aby nás vlákal do pasti a tak dále a tak dále.
Slyším slova filmové klišé? Ano, ale když se to dobře udělá, hráč dostane MOTIVACI, která hře scházela jako sůl. Hrál jsem hru proto, že mě bavila, ale scházel tu hnací motor příběhu.
Něco, co by mě donutilo říkat "no počkej, toho budeš litovat, zítra ti ukážu". Celou dobu hraní jsem v podstatě netušil, proč tak činím. Příběh byl slabý a zbytečně překombinovaný, nebo jsem možná jen nepochopil jeho skrytou genialitu. Nevím.
Pochopit herní mechanizmy zde trvá bohužel déle. Není to chyba, je to vlastnost. Nevíte totiž co který předmět vlastně dělá.
Dostat se do hry může chvíli trvat a hráč musí projevit jistou trpělivost. Ne každý je k tomu ochoten.
Hra je nadprůměrná a originální, má unikátní grafiku, ale do vynikajícího hodnocení jí něco bohužel scházelo.
Minecraft
Pro: unikátní grafika, hratelnost, nápad
Proti: slabý příběh, je těžší do hry proniknout, promarněné postavy