No, Fallout 2 konečně dohrán a já se pokusím nějak vyplivnout tu smršť pocitů, tak se předem omlouvám, pokud to nebude úplně posloupně. Za prvé se jedná o jednoduše úžasnou hru, jejíž význam pro herní žánr rozhodně nelze popřít.
Ten svět vás doslova pohltí a uzavře ve své apokalypse. Je to velmi zvláštní, ale jedná se snad o nejzábavnější, nejzajímavější svět, který je zároveň tak hrozně chudý a vlastně prázdný, ale vás to pohlcuje ta atmosféra, te všudypřítomný nepříjemný pocit pustoty a neustálého nebezpečí. S tím souvisí i obtížnost hry. Jelikož patřím mezi nekované RPG hráče (a už vůbec neumím klasiky), tak mi hra dala solidně zabrat. Začal jsem na střední a postupně jsem se dopracoval k nejlehčí obtížnosti, abych to vůbec dojel. Ale ta obtížnost je především v tom, že vám hra nic nepředhodí zadarmo, všechno si sami musíte pospojovat, dát dohromady a najít si cestu. Prostě vás nevodí za ručičku, jak je tomu u dnešních her.
S obtížností souvisí i samotné cestování, které je pro hráče mého typu neskutečné peklo a nejednou mi hru dokázalo docela otrávit. Když jdete z města do města a asi 10x vás přepadnou, tak je to již opravdu ubíjející a mě to vážně dost rychle přestalo bavit. Cestování je nutné zlo hry, které jsem si nedokázal užívat a několikrát mě odřízlo na mrtvém bodě, kdy jsem nebyl schopen dojít do další oblasti, protože jsem byl hrozně "pod levelem", taže jsem trapně ukládal po jednom políčku a zkoušel štěstí. Ostatně štěstí hraje ve hře docela slušnou roli, jelikož na tom záleží i to, jestli otevřete zámek, překecáte postavy atp.
Další věc, kterou musím přiznat, že bez návodu bych hru asi nedojel, respektive by to trvalo minimálně dvakrát či třikrát tolik (například, jak bych našel součástku pro nastartování taneru, to vážně netuším), navíc díky otravnému cestování bych to asi rychle vzdal.
Dále musím přiznat, že asi po 20 hodinách mě hra přestala bavit. Hlavní příběh mi jednoduše přišel slabší a nebyl to takový ten tahový příběh, který vás u hry drží zuby, nehty, vlastně daleko zábavnější mi přišly vedlejší questy, které byly vskutku originální a rozmanité. Dalších deset hodin jsem se tak nějak prokousával. No, závěr je zase velmi dobrý.
Ta hra nabízí velké množství způsobů, jak to hrát, na co se zaměřovat, jak hrou postupovat, jak to trochu osr**, ulehčit si, ale zároveň když se zaměříte na jedno, nutně vám to bude chybět jinde (například pokud chcete být op v soubojích, pak vám třeba bude chybět věda) a v tom je to kouzlo hry. Věřím, že druhé hraní může být ještě zábavnější, jelikož už máte v ruce základní věci a nad hrou daleko víc přemýšlite. Každopádně abych tu nepsal knihu. Hra byla o chlup lepší, než jednička, ale zase o tolik ne. Rozhodně je bohatší, delší a hlavně téměř NEPADÁ, ale do dokonalosti mi tam ještě něco chybělo...
Ten svět vás doslova pohltí a uzavře ve své apokalypse. Je to velmi zvláštní, ale jedná se snad o nejzábavnější, nejzajímavější svět, který je zároveň tak hrozně chudý a vlastně prázdný, ale vás to pohlcuje ta atmosféra, te všudypřítomný nepříjemný pocit pustoty a neustálého nebezpečí. S tím souvisí i obtížnost hry. Jelikož patřím mezi nekované RPG hráče (a už vůbec neumím klasiky), tak mi hra dala solidně zabrat. Začal jsem na střední a postupně jsem se dopracoval k nejlehčí obtížnosti, abych to vůbec dojel. Ale ta obtížnost je především v tom, že vám hra nic nepředhodí zadarmo, všechno si sami musíte pospojovat, dát dohromady a najít si cestu. Prostě vás nevodí za ručičku, jak je tomu u dnešních her.
S obtížností souvisí i samotné cestování, které je pro hráče mého typu neskutečné peklo a nejednou mi hru dokázalo docela otrávit. Když jdete z města do města a asi 10x vás přepadnou, tak je to již opravdu ubíjející a mě to vážně dost rychle přestalo bavit. Cestování je nutné zlo hry, které jsem si nedokázal užívat a několikrát mě odřízlo na mrtvém bodě, kdy jsem nebyl schopen dojít do další oblasti, protože jsem byl hrozně "pod levelem", taže jsem trapně ukládal po jednom políčku a zkoušel štěstí. Ostatně štěstí hraje ve hře docela slušnou roli, jelikož na tom záleží i to, jestli otevřete zámek, překecáte postavy atp.
Další věc, kterou musím přiznat, že bez návodu bych hru asi nedojel, respektive by to trvalo minimálně dvakrát či třikrát tolik (například, jak bych našel součástku pro nastartování taneru, to vážně netuším), navíc díky otravnému cestování bych to asi rychle vzdal.
Dále musím přiznat, že asi po 20 hodinách mě hra přestala bavit. Hlavní příběh mi jednoduše přišel slabší a nebyl to takový ten tahový příběh, který vás u hry drží zuby, nehty, vlastně daleko zábavnější mi přišly vedlejší questy, které byly vskutku originální a rozmanité. Dalších deset hodin jsem se tak nějak prokousával. No, závěr je zase velmi dobrý.
Ta hra nabízí velké množství způsobů, jak to hrát, na co se zaměřovat, jak hrou postupovat, jak to trochu osr**, ulehčit si, ale zároveň když se zaměříte na jedno, nutně vám to bude chybět jinde (například pokud chcete být op v soubojích, pak vám třeba bude chybět věda) a v tom je to kouzlo hry. Věřím, že druhé hraní může být ještě zábavnější, jelikož už máte v ruce základní věci a nad hrou daleko víc přemýšlite. Každopádně abych tu nepsal knihu. Hra byla o chlup lepší, než jednička, ale zase o tolik ne. Rozhodně je bohatší, delší a hlavně téměř NEPADÁ, ale do dokonalosti mi tam ještě něco chybělo...
Shadowrun: Hong Kong