Tuto střílečku jsem si chtěl dlouho zahrát, ale pořád se k tomu neměl. Napomohl tomu až fakt, že vyšla záplata na widescreen, že to dobře jde s DGVooDoo2, a hlavně třetí ročník herní výzvy. KISS je tradiční frenetická FPS, kde hráč zabíjí příval nepřátel. Je tu pětice obtížností, čtveřice postav, každá s jiným startem a zbraněmi. Ačkoli by se mohlo zdát, že je herní náplň nezáživná, není tomu tak. Serious Sam a Painkiller mají trošku odlišnější styl, byť stručně se Nightmare Child velmi blíží. Každou FPS ale odlišuje grafika, level design, atmosféra, svět, pojetí mechanizmů. Z toho důvodu jistou originalitu u KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child vidím.
Vlastní gameplay je vždy o tom, zničit spawn pointy v okolí, zorientovat se v prostředí, vše posbírat, zvolit nejúčinnější zbraně, případně je pravidelně měnit. V závislosti na zvolené obtížnosti často ukládat, na tu poslední po každém zabitém. Provádí se obvyklými klávesy F6 a F9, ale to jen vede do přehledu pozic. Potvory se respawnují, stejně jako objevují v jakýchsi zařízeních, sloužících jako spawn pointy, jakmile hráč dosáhne určité části mapy. Pokud jsou tyto přístroje jím následně zničeny, příval monster ustane. Úrovně jsou koncipovány promyšleně, dá se v nich vracet, tak se odemykají nové lokace, secrety s cennými předměty. Je to ale doprovázeno novým přísunem neřádů.
Koncept hry uveden na pravou míru v popisku. Ať už hráč začne s kýmkoli ze čtveřice hrdinů, tedy snad, měly by být první dvě postavy docela v pohodě, klidně i na tu nejtěžší obtížnost. Peklo začíná až u třetí postavy, kde se to silnými potvorami jen hemží. Variabilita zvolené obtížnosti se projevuje mnoha styly, tužšími potvorami ve větších počtech, vyšší mírou způsobeného zranění, hodně spawn pointy, někdy i falešným pocitem snadného průchodu, bez game overů, aby hra hráči vzápětí připomněla, jakou obtížnost to v Nové hře zvolil. Využit byl licencovaný engine od společnosti Monolith, tudíž je grafický styl důvěrně známý. Hra vypadala pěkně.
Zbrojní výbava je bohatá a okořeněná tím, že má ten který charakter dvě unikátní zbraně, jednu základní a druhou ultimátní. Dále se neustále sbírají části pro lepší výdrž. The Beast King může zabíjet rukou nebo holí, další mají účinnou dýku a hvězdici, některý ze zbývajících dvou alter eg umožňuje mít elektrické výboje, skrze něž se útočí dosti špatně, na dálku absolutně neúčinně. Obecně je nejlepší mrskající bič, dýka, silný elektromet, kulomet a obdoba brokovnice. Jak hráč objevuje kousky své výzbroje, zlepšuje se mu objem životů, výška doskoku, kapacita zbraní. Zhruba v polovině, za kohokoli, už má tolik nábojů, že není moc pravděpodobný jejich nedostatek. Věci z inventáře nutné nejsou, byť jich je k mání nepočítaně.
Jednotlivá prostředí srší tajuplnou atmosférou, přetechnizovaným stylem i vkusně pojatým domácím sídlem. Ohnivý svět s lávou měl dechberoucí architekturu. V průběhu strastiplné cesty dochází k obměně spektra barev, specifického pro daného člena kapely. Neobejdeme se bez sbírání klíčů a řešení hádanek, skákání, hledání směru dál, jak problém vyřešit. Aktivní místa s háky svítí a problikávají na dálku, takže si jen stačí všímat okolí. Jo, právě využití biče dělá ze hry dost neotřelou věc. Potěší i statistiky a score z absolvovaného průchodu hrou. Časem mi došlo, že jsem o Kiss měl zcela zkreslené představy, to umocňuje i skutečnost, že samotné zabíjení je podáno věrohodně, cákance krve, potvory disponují jinakostí. Zkrátka, umělecky a vytříbeně pojatá FPS.
Bossů je dohromady pět. Já při nich nemohl ukládat. Lze je načíst přes Autosave. Na pátý obtížnostní stupeň nedělá první dvojice problémy. Nejobtížnější byl asi ten třetí, kde byly velmi špatné manévrovací podmínky, fází boje také bylo nutno zdolat hodně. Ale udolání toho nejnáročnějšího mi udělalo radost. Zbylá dvojice naopak vyžaduje dobré zacházení se zbraněmi a trpělivost, přestože o nervy byl i boss číslo čtyři. Nejsnazší je asi ten poslední, připomínající mi závěr Half-Life. Ve hře nahráno asi devatenáct hodin, jak statistiky počítaly. Outro pěkné, potvory tam tančily a Kiss byli na pódiu. Fix pro KISS mi umožnil vyřešit i letité problémy s Blood II. Takže jsem obě pařby paralelně vyzkoušel, zavzpomínal na tu starší a jal se spřádat plány, jak konečně využiji i tu z roku 2000. Tenkrát k ní vyšla ještě poctivá obří krabicovka, s manuálem, CD a pěkným motivem na obalu.
Vlastní gameplay je vždy o tom, zničit spawn pointy v okolí, zorientovat se v prostředí, vše posbírat, zvolit nejúčinnější zbraně, případně je pravidelně měnit. V závislosti na zvolené obtížnosti často ukládat, na tu poslední po každém zabitém. Provádí se obvyklými klávesy F6 a F9, ale to jen vede do přehledu pozic. Potvory se respawnují, stejně jako objevují v jakýchsi zařízeních, sloužících jako spawn pointy, jakmile hráč dosáhne určité části mapy. Pokud jsou tyto přístroje jím následně zničeny, příval monster ustane. Úrovně jsou koncipovány promyšleně, dá se v nich vracet, tak se odemykají nové lokace, secrety s cennými předměty. Je to ale doprovázeno novým přísunem neřádů.
Koncept hry uveden na pravou míru v popisku. Ať už hráč začne s kýmkoli ze čtveřice hrdinů, tedy snad, měly by být první dvě postavy docela v pohodě, klidně i na tu nejtěžší obtížnost. Peklo začíná až u třetí postavy, kde se to silnými potvorami jen hemží. Variabilita zvolené obtížnosti se projevuje mnoha styly, tužšími potvorami ve větších počtech, vyšší mírou způsobeného zranění, hodně spawn pointy, někdy i falešným pocitem snadného průchodu, bez game overů, aby hra hráči vzápětí připomněla, jakou obtížnost to v Nové hře zvolil. Využit byl licencovaný engine od společnosti Monolith, tudíž je grafický styl důvěrně známý. Hra vypadala pěkně.
Zbrojní výbava je bohatá a okořeněná tím, že má ten který charakter dvě unikátní zbraně, jednu základní a druhou ultimátní. Dále se neustále sbírají části pro lepší výdrž. The Beast King může zabíjet rukou nebo holí, další mají účinnou dýku a hvězdici, některý ze zbývajících dvou alter eg umožňuje mít elektrické výboje, skrze něž se útočí dosti špatně, na dálku absolutně neúčinně. Obecně je nejlepší mrskající bič, dýka, silný elektromet, kulomet a obdoba brokovnice. Jak hráč objevuje kousky své výzbroje, zlepšuje se mu objem životů, výška doskoku, kapacita zbraní. Zhruba v polovině, za kohokoli, už má tolik nábojů, že není moc pravděpodobný jejich nedostatek. Věci z inventáře nutné nejsou, byť jich je k mání nepočítaně.
Jednotlivá prostředí srší tajuplnou atmosférou, přetechnizovaným stylem i vkusně pojatým domácím sídlem. Ohnivý svět s lávou měl dechberoucí architekturu. V průběhu strastiplné cesty dochází k obměně spektra barev, specifického pro daného člena kapely. Neobejdeme se bez sbírání klíčů a řešení hádanek, skákání, hledání směru dál, jak problém vyřešit. Aktivní místa s háky svítí a problikávají na dálku, takže si jen stačí všímat okolí. Jo, právě využití biče dělá ze hry dost neotřelou věc. Potěší i statistiky a score z absolvovaného průchodu hrou. Časem mi došlo, že jsem o Kiss měl zcela zkreslené představy, to umocňuje i skutečnost, že samotné zabíjení je podáno věrohodně, cákance krve, potvory disponují jinakostí. Zkrátka, umělecky a vytříbeně pojatá FPS.
Bossů je dohromady pět. Já při nich nemohl ukládat. Lze je načíst přes Autosave. Na pátý obtížnostní stupeň nedělá první dvojice problémy. Nejobtížnější byl asi ten třetí, kde byly velmi špatné manévrovací podmínky, fází boje také bylo nutno zdolat hodně. Ale udolání toho nejnáročnějšího mi udělalo radost. Zbylá dvojice naopak vyžaduje dobré zacházení se zbraněmi a trpělivost, přestože o nervy byl i boss číslo čtyři. Nejsnazší je asi ten poslední, připomínající mi závěr Half-Life. Ve hře nahráno asi devatenáct hodin, jak statistiky počítaly. Outro pěkné, potvory tam tančily a Kiss byli na pódiu. Fix pro KISS mi umožnil vyřešit i letité problémy s Blood II. Takže jsem obě pařby paralelně vyzkoušel, zavzpomínal na tu starší a jal se spřádat plány, jak konečně využiji i tu z roku 2000. Tenkrát k ní vyšla ještě poctivá obří krabicovka, s manuálem, CD a pěkným motivem na obalu.
FlatOut: Ultimate Carnage