"Toto fiktivní dílo inspirované historickými událostmi a postavami, bylo vytvořeno multikulturním týmem, jehož členové jsou různých pohlaví, různých pohlavních identit, rozličných sexuálních orientací, rozličných náboženských přesvědčení, různých státních a politických příslušností... atd." :D

To je moc hezký, že vývojáři od Ubi mají tak pestrý tým, škoda jen, že nedokážou vymyslet vůbec žádnou zápletku.

Rezignovalo se na příběh, rezignovalo se na postavy a zbylo jenom skákání, vraždění a jezdění na kočárech. To, co například u AC: Brotherhood nebo AC: Revelations bývalo jako vedlejší úkoly - osvobozování města, zabíjení velitelů okrsku, se v Syndicate stalo hlavní náplní a nosnou zápletkou. Jacob a Evie jsou sice zábavnější hlavní postavy, než Arno z Unity, ale pořád zůstává faktem, že jsou to jen hláškující figurky bez minulosti, bez povahových vlastností a bez osobnosti. Ploší, zaměnitelní panáci, o nichž nic nevíte a vůbec vám na nich nesejde.

AC: Syndicate mi navíc ani nepřipadá, jako hra pro dospělé. Postavy se chovají naivně, celá realita Londýna je zidealizovaná a nedomyšlená. Pokud Evie osvobozuje děti z továren, možná to na dvanáctileté puberťáky působí jako bohulibá činnost, faktem ovšem je, že děti v továrnách pracovaly, aby ony, jejich rodiče a sourozenci mohli vůbec přežít. Takže co se asi stane, když si "Věže" zaberou továrnu pro sebe, zabijí zaměstnance, osvobodí děti a pak se v továrně poflakují? Děti budou trpět hladem, dostanou se do sirotčince, nebo půjdou žebrat na ulici a to jsou ještě ty hezčí možnosti. Další zvláštní věcí na chování Jacoba a Evie je, že odkrouhnout civilisty zblízka nemohou (respektive mohou asi třikrát, pak nastane desynchronizace), ale zajíždět muže, ženy i děti kočáry (a to nemluvím o hmotných škodách v ulicích Londýna) můžou naprosto bez problémů, vůbec nic jim za to nehrozí a dokonce za vraždění nevinných civilistů obdrží body (Bezohledné ničení). Podle mě to tedy příliš nedává smysl, ale nevadí. Hlavně, že Evie a Jake jsou tak strašně hodní, když jsou Assassíni a Evie ještě k tomu miluje Henryho a na závěr mu dá pusu jako ze školky! Nedovedu si představit, že by na vztahu těch dvou záleželo i třeba jen těm dětem, pro něž je hra určena.

Unity se alespoň ještě snažilo o nějaký příběh, provedení Paříže bylo opravdu krásné a velmi rozličné a sem tam se objevovaly skutečné historické postavy (Bonaparte, De Sade), tady už se tvůrci vykašlali na všechno, takže jsem z Londýna neměla pocit, že je to Londýn, bylo to jen nějaké random město s londýnskými památkami. Nesálala z něj žádná viktoriánská atmosféra plná třídních rozdílů a svázaného chování. Člověk by si z té hry pomyslel, že byl tehdejší život parádka, prosluněný Londýn, ženy na ulicích v kalhotách nebudí žádnou pozornost, děti nemusejí chodit do práce, nikdo neumírá na ulici hlady. Všichni jsou svobodní, neexistují předsudky, nerovnoprávnost žen, neexistuje rasismus. Hrany a ošklivé věci jsou řádně otupeny, aby zbylo něco, co nepřipomíná ani Anglii, ani viktoriánskou éru. A aby se tahle hra někomu zdála nadprůměrná, nebo dokonce dobrá, musel by být také řádně otupen.