Následují spoilery. Pokud jste Mass Effect sérii nedohráli, tak doporučuji komentář nečíst. Dohráno se všemi DLC.
All wars have casualties… Commander Shepard truly knew the meaning of sacrifice.
Komandér Šeprd se znovu vrací, aby konečně naplnil potenciál svůj i celé série. Neskutečná hrozba v podobě Reaperů, kteří děsivým a drastickým způsobem zničili tolik předchozích civilizací, je zde. Samozřejmě politici na jeho slova nedali a místo rozsáhlých příprav jej uvrhli kvůli naprosté maličkosti (totální genocida sluneční soustavy Batarianů) do „domácího vězení“. Vím, taky mi teď ty zarachy v dětství přijdou nespravedlivé…
Po vpádu Reaperů na převážně neškodný domovský svět Šeprda přichází jeho velká chvíle, kdy… zdrhne (Brave, brave Sir Robin!). Naštěstí jakožto absolutní paragon galaxie (až na tu drobnou genocidu výše) se může spolehnout na pomoc Rady Citadely, kterou koneckonců pomohl zachránit a které vícekrát prokázal, že si zaslouží jejich absolutní důvěru. Anebo ne… Tváří v tvář nepředstavitelně mocnému nepříteli je to každý sám za sebe a před Šeprdem leží mamutí úkol znesvářené civilizace spojit v jednu mocnou alianci, která ovšem i tak bude mít jen malou naději na úspěch.
Třetí díl velmi umně představil atmosféru nastupující totální války. V Citadele, centru ohromné galaxie, jsou problémy zapadlé Země nejdříve jen pouhou ozvěnou budoucích strastí. Strašlivá síla Reaperů je přece jen příliš nepředstavitelná a těžko uchopitelná… Každý má však někde vzadu v hlavě malé místo absolutní paniky, o níž ví, že se jí jednou bude muset postavit. Postupně přijímá realitu pravděpodobného hrozivého a bolestivého konce s tím, jak se hromadí zprávy o „sklizni“ jednotlivých planet, lidé vzdálení i blízcí jsou posíláni na fronty po celé galaxii a na Citadele přibývá zubožených a vyděšených uprchlíků i traumatizovaných raněných vojáků, kteří nakonec v nemocnicích leží všude po zemi, neboť je už prostě není kam dávat. Atmosféra postupující beznaděje dělá ze třetího Mass Effectu skutečně výjimečnou hru.
Tolik snad úvodem. Poslední díl konečně nabízí propracovanost hodnou bývalé slávy Bioware. War Assets jsou výborným nápadem a těšil jsem se z každé nové posily, která trochu mírnila pocit viny, kdy Šeprd stavbou mocné flotily obětovává jeden svět za druhým (podobně jako v předchozím „cyklu“ Protheani). Z většiny zmizely příšerně otravné minihry v podobě hackování. Skenování planet a galaxií je nově o dost zábavnější, byť je docela veselé, že někde jen tak najdete povalující se voluský křižník či dokonce jednu celou Turianskou flotilu.
Mass Effect 3 je bohat na momenty, které Bioware bez debat umí… Pokud se snaží. A tak poprvé mohu říci, že parťáci jsou (z většiny) opravdu propracovaní, mají skutečné a uvěřitelné osobnosti a nabídnou nejeden moment, díky kterému vám přirostou k srdci. Garrus dostál svému potenciálu, stane se vaším nejvěrnějším společníkem a opakovaně nabídne vlastní hledisko plné moudrosti i milého humoru. Joker, i díky bezvadné EDI, zase dostojí své přezdívce a představuje tak hlavní „comic relief“ jinak temné hry. EDI samotná je pak v rámci drobného klišé onou laškující AI, o níž sní každý adolescentní geek. Javik (From Ashes DLC) představuje zlomenou aroganci kdysi mocných Protheanů, dále ale sebevědomě pálí jednu přesvědčivou renegade radu za druhou. Byť asi víte, že to nebude vzhledem k osudu jeho civilizace úplně příklad hodný následování.
Vega na mě už udělal citelně menší dojem. S Cortézem jsou za mě spíše jen doplňkem jinak výborné posádky. Nicméně také měl své „kouzlo“ a v každém vojáckém RPG by asi podobný „charakter“ měl být. U Tali je mrzuté, že ji dostanete až poměrně pozdě ve hře, kdy už mi na menu zbývalo jen pár vedlejších misí. Pokud to ale šlo, tak jsem ji spolu s Liarou bral de facto všude, neb s ní a Garrusem patří mezi hlavní charaktery série. Její dětštější povaha mi nikdy nepřišla otravná (oproti třebas Aerie v BG2) a obrana její mírné naivity tak trochu odráží Šeprdův úkol záchrany celé galaxie.
Samantha Traynor je výborným doplňkem posádky a spolu s Jokerem obstarává na Normandii (které mimochodem modrá sluší) hlavní díl vtipných hlášek. Její výstupy s kartáčkem jsou nezapomenutelné. Stran Ashley… Je stále taková trochu fašounská a nafoukaná. Asi byla nejméně propracovanou členkou party vůbec. Kaidan byl obdobně nijaký. Je to taková ne moc výrazná kopie Minsca. Nadto díky Bioware debilitě ve trojce o dvě hodnosti převyšuje Šeprda. Nicméně Ashley i Kaidan hrají logicky obdobnou roli a jsou i oba srovnatelně otravní. Tady si nevyberete. Ideálně měli umřít oba. :)
Stran romancí… Je to asi lepší. Liara je rozhodně dospělá osobnost. Milá, moudrá, starající se a zároveň silná (i díky postavení Shadow Brokera). Skvělá opora hlavního hrdiny. Jen mi přišlo malinko otravné, kolikrát jsem musel vztah potvrzovat (na Marsu, Normandii, Citadele, v DLC), přičemž po prožitých událostech si mohla to neustálé nabízení „přátelství“ ušetřit. V hlavních momentech třetího dílu se nicméně osvědčila, pomohla je zdůraznit a poskytla emocionální útěchu Šeprdovi, který (alespoň v mé hře) nevyhnutelně směřoval ke svému hrdinnému i smutnému konci.
Ke kladům hry patří v rámci série asi nejlépe provedená Citadela a vlastně i galaxie celkově, kdy se podíváte na domovské světy všech hlavních civilizací. Třetí díl rovněž dohromady sváže všechna NPC, která jste potkali v minulých dílech, čímž je zdůrazněna úloha Šeprda jakožto hrdiny epického příběhu. Byla radost je potkávat a i s jejich přispěním máte pocit vývoje vašeho snažení i celého děje hry.
Nyní konečně k chybám, kterých není zrovna málo. Většina vedlejších misí je poměrně krátká a naneštěstí je jejich středobodem v drtivé většině boj, který má de facto úplnou podobu FPS. Nejde o můj šálek kávy (žánr) a nedovedu jej tak plně ocenit. Vyloženě jsem se u nich však nenudil, jen mi přece jen ředily jinak intenzivní zážitek ze hry.
Ohrazuji se i proti GUI, kdy se ovládací panely nezvětšují od prehistorického rozlišení 1280x720 a v QHD tak musíte během soubojů obtížně naklikávat malé ikony jednotlivých dovedností. Obdobně mně přišlo jako trochu zbytečný kopanec snížení citlivost na aktivní předměty, která vás nutí nejen šmejdit každým koutem, ale ještě v něm udělat tři sta šedesáti stupňové kolečko. Občas se také objevily chyby v samotných cutscénách, kdy jednotlivé postavy otáčely krkem do nepřirozených poloh, z nichž mě samotného chytala křeč. Rovněž jako zbytečný kopanec beru nepropracovaný deník, který přišel o možnost zobrazit postup v rámci jednotlivých úkolů. Nevím také, co se stalo animátorům, když je občas pohyb Šeprda oproti minulým dílům dosti podivný. Zejména beze zbroje sprintuje jak kačer. Obdobnou animaci jsem btw viděl na videích v Andromedě. Dobytí Citadely a její přesun k Zemi měl být vyřešen animací. Animace samotné mají rozlišení toliko 720p. Rovněž otravný byl rentgen na Normandii, který mě zdržoval, když jsem si chtěl prohlédnout aktuální postup ve War Assets. Dále ME 3 se se zapnutým Originem poměrně pomalu spouští a to logicky nehledě na to, zda máte či nemáte SSD. Ještě to zhoršuje připojování se na EA servery poté, co se dostanete do hlavního menu hry.
Objevilo se i několik dalších bugů. Namátkou se nepřipíší některé body do War Assets při paragon cestě v úkolech Arie (jmenovitě Blue Suns gang). Hra se nicméně alespoň v rámci děje tváří, že jste jejich pomoc získali a těch pár bodů nehraje moc roli. Nakonec vícekrát se mi Šeprd na můstku sekl, když jsem se bavil s Jokerem a EDI. Musel jsem tak loadovat, neb se mohl maximálně otáčet na místě.
Úplně debilní mi pak přišlo použití autosavu po konci hry (od jisté doby není možné, aby hráč sám savoval). Ten vám úspěšně přehraje autosave předchozí a pokud chcete vidět další konce, musíte znova projít úsek od vstupu do Citadely, přes plížení se k Andersonovi a dialog s Illusive Manem a posléze i Catalystem (samozřejmě nejdou odklikat). Překvapilo mě, že EA nenabízely nápravu formou placeného DLC. V základu pak ani nefunguje nakopírování autosavu jinam a jeho následné použití, neb po spuštění hry se save přehraje posledními savy z cloudu Originu. Je tak nutné ještě vypnout synchronizaci. Včera jsem kvůli tomu vážně uvažoval, že za to hře snížím hodnocení.
Třetí Mass Effect je za mě skvělou hrou. Delší dobu jsem bilancoval, kam jej zařadím v rámci svého žebříčku her i top RPG. Nakonec jsem se rozhodl, že nemohu opominout celkovou propracovanost posledního dílu, kdy jsem měl konečně po mnoha letech pocit, že Bioware svou práci neodflákly. Je z toho tedy zasloužené čtvrté místo hned po trojici titánů Planescape: Torment, Witcher 3 a Baldur's Gate 2. Překonat v mých očích první Fallout nebo Vampire: The Masquerade – Bloodlines rozhodně není malá věc. Bioware tedy ještě umí a mají potenciál v budoucnu vyrobit další skvělé RPG. Jen to opravdu nesmí odfláknout. Což se bohužel pod EA stalo jejich každodenním chlebem.
Z konců jsem nakonec zvolil syntézu. Má své problémy, jmenovitě bych trochu očekával, že z jednotlivých Reaperů se stanou tyrani na každé jednotlivé planetě. Nicméně nově vzniklí kyborgové všech civilizací jim snad postupně nabídnou solidní protiváhu. A ten evoluční akcent zmíněného konce mě prostě nemohl neoslovit. Destroy u paragon Šeprda nepřišel moc v úvahu, neb jde přes genocidu Gethů (o EDI nemluvě) a tedy jsem o něm ani neuvažoval. Control pak udělá z Šeprda boha se všemi vyplývajícími nevýhodami. Tedy buď jej jeho ovečky časem překonají a svrhnou nebo je bude muset udržet v poslušnosti silou a rozvíjením vlastní moci na jejich úkor. Což naopak může vést ke galaxii líných budižkničemů, kterým obstarává základní potřeby všemocná AI. Na druhou stranu asi by v control konci nebyl problém, aby Šeprd opětovně vytvořil svůj lidský klon a dal mu své původní lidské vzpomínky. Bral bych za pravděpodobné, že to minimálně zkusí kvůli svému případnému romancovanému protějšku. Nicméně celkově… Šeprd byl v mých očích stvořen k jedinému účelu. Tedy k záchraně galaxie a zastavení ničení Reaperů. Svůj potenciál i život splněným tohoto cíle naplnil a z narativního hlediska je asi nejlepší, aby tím jeho příběh skončil. Že tím zároveň nakopne evoluci celé galaxie je určitě příjemný bonus. Proto tedy syntéza. A třebas z toho časem bude nějaké to „Ascend to transcendence” jako v civkové Alfě Centauri, což koneckonců naznačuje i EDI v roli vypravěče.
Čas hraní btw přes 54 hodin. War Assets něco přes 4,2 tisíce (vzhledem k poloviční galaxy readiness násobte dvěma). A na závěr Jabův útok na Zemi a závěrečné foto. :)
All wars have casualties… Commander Shepard truly knew the meaning of sacrifice.
Komandér Šeprd se znovu vrací, aby konečně naplnil potenciál svůj i celé série. Neskutečná hrozba v podobě Reaperů, kteří děsivým a drastickým způsobem zničili tolik předchozích civilizací, je zde. Samozřejmě politici na jeho slova nedali a místo rozsáhlých příprav jej uvrhli kvůli naprosté maličkosti (totální genocida sluneční soustavy Batarianů) do „domácího vězení“. Vím, taky mi teď ty zarachy v dětství přijdou nespravedlivé…
Po vpádu Reaperů na převážně neškodný domovský svět Šeprda přichází jeho velká chvíle, kdy… zdrhne (Brave, brave Sir Robin!). Naštěstí jakožto absolutní paragon galaxie (až na tu drobnou genocidu výše) se může spolehnout na pomoc Rady Citadely, kterou koneckonců pomohl zachránit a které vícekrát prokázal, že si zaslouží jejich absolutní důvěru. Anebo ne… Tváří v tvář nepředstavitelně mocnému nepříteli je to každý sám za sebe a před Šeprdem leží mamutí úkol znesvářené civilizace spojit v jednu mocnou alianci, která ovšem i tak bude mít jen malou naději na úspěch.
Třetí díl velmi umně představil atmosféru nastupující totální války. V Citadele, centru ohromné galaxie, jsou problémy zapadlé Země nejdříve jen pouhou ozvěnou budoucích strastí. Strašlivá síla Reaperů je přece jen příliš nepředstavitelná a těžko uchopitelná… Každý má však někde vzadu v hlavě malé místo absolutní paniky, o níž ví, že se jí jednou bude muset postavit. Postupně přijímá realitu pravděpodobného hrozivého a bolestivého konce s tím, jak se hromadí zprávy o „sklizni“ jednotlivých planet, lidé vzdálení i blízcí jsou posíláni na fronty po celé galaxii a na Citadele přibývá zubožených a vyděšených uprchlíků i traumatizovaných raněných vojáků, kteří nakonec v nemocnicích leží všude po zemi, neboť je už prostě není kam dávat. Atmosféra postupující beznaděje dělá ze třetího Mass Effectu skutečně výjimečnou hru.
Tolik snad úvodem. Poslední díl konečně nabízí propracovanost hodnou bývalé slávy Bioware. War Assets jsou výborným nápadem a těšil jsem se z každé nové posily, která trochu mírnila pocit viny, kdy Šeprd stavbou mocné flotily obětovává jeden svět za druhým (podobně jako v předchozím „cyklu“ Protheani). Z většiny zmizely příšerně otravné minihry v podobě hackování. Skenování planet a galaxií je nově o dost zábavnější, byť je docela veselé, že někde jen tak najdete povalující se voluský křižník či dokonce jednu celou Turianskou flotilu.
Mass Effect 3 je bohat na momenty, které Bioware bez debat umí… Pokud se snaží. A tak poprvé mohu říci, že parťáci jsou (z většiny) opravdu propracovaní, mají skutečné a uvěřitelné osobnosti a nabídnou nejeden moment, díky kterému vám přirostou k srdci. Garrus dostál svému potenciálu, stane se vaším nejvěrnějším společníkem a opakovaně nabídne vlastní hledisko plné moudrosti i milého humoru. Joker, i díky bezvadné EDI, zase dostojí své přezdívce a představuje tak hlavní „comic relief“ jinak temné hry. EDI samotná je pak v rámci drobného klišé onou laškující AI, o níž sní každý adolescentní geek. Javik (From Ashes DLC) představuje zlomenou aroganci kdysi mocných Protheanů, dále ale sebevědomě pálí jednu přesvědčivou renegade radu za druhou. Byť asi víte, že to nebude vzhledem k osudu jeho civilizace úplně příklad hodný následování.
Vega na mě už udělal citelně menší dojem. S Cortézem jsou za mě spíše jen doplňkem jinak výborné posádky. Nicméně také měl své „kouzlo“ a v každém vojáckém RPG by asi podobný „charakter“ měl být. U Tali je mrzuté, že ji dostanete až poměrně pozdě ve hře, kdy už mi na menu zbývalo jen pár vedlejších misí. Pokud to ale šlo, tak jsem ji spolu s Liarou bral de facto všude, neb s ní a Garrusem patří mezi hlavní charaktery série. Její dětštější povaha mi nikdy nepřišla otravná (oproti třebas Aerie v BG2) a obrana její mírné naivity tak trochu odráží Šeprdův úkol záchrany celé galaxie.
Samantha Traynor je výborným doplňkem posádky a spolu s Jokerem obstarává na Normandii (které mimochodem modrá sluší) hlavní díl vtipných hlášek. Její výstupy s kartáčkem jsou nezapomenutelné. Stran Ashley… Je stále taková trochu fašounská a nafoukaná. Asi byla nejméně propracovanou členkou party vůbec. Kaidan byl obdobně nijaký. Je to taková ne moc výrazná kopie Minsca. Nadto díky Bioware debilitě ve trojce o dvě hodnosti převyšuje Šeprda. Nicméně Ashley i Kaidan hrají logicky obdobnou roli a jsou i oba srovnatelně otravní. Tady si nevyberete. Ideálně měli umřít oba. :)
Stran romancí… Je to asi lepší. Liara je rozhodně dospělá osobnost. Milá, moudrá, starající se a zároveň silná (i díky postavení Shadow Brokera). Skvělá opora hlavního hrdiny. Jen mi přišlo malinko otravné, kolikrát jsem musel vztah potvrzovat (na Marsu, Normandii, Citadele, v DLC), přičemž po prožitých událostech si mohla to neustálé nabízení „přátelství“ ušetřit. V hlavních momentech třetího dílu se nicméně osvědčila, pomohla je zdůraznit a poskytla emocionální útěchu Šeprdovi, který (alespoň v mé hře) nevyhnutelně směřoval ke svému hrdinnému i smutnému konci.
Ke kladům hry patří v rámci série asi nejlépe provedená Citadela a vlastně i galaxie celkově, kdy se podíváte na domovské světy všech hlavních civilizací. Třetí díl rovněž dohromady sváže všechna NPC, která jste potkali v minulých dílech, čímž je zdůrazněna úloha Šeprda jakožto hrdiny epického příběhu. Byla radost je potkávat a i s jejich přispěním máte pocit vývoje vašeho snažení i celého děje hry.
Nyní konečně k chybám, kterých není zrovna málo. Většina vedlejších misí je poměrně krátká a naneštěstí je jejich středobodem v drtivé většině boj, který má de facto úplnou podobu FPS. Nejde o můj šálek kávy (žánr) a nedovedu jej tak plně ocenit. Vyloženě jsem se u nich však nenudil, jen mi přece jen ředily jinak intenzivní zážitek ze hry.
Ohrazuji se i proti GUI, kdy se ovládací panely nezvětšují od prehistorického rozlišení 1280x720 a v QHD tak musíte během soubojů obtížně naklikávat malé ikony jednotlivých dovedností. Obdobně mně přišlo jako trochu zbytečný kopanec snížení citlivost na aktivní předměty, která vás nutí nejen šmejdit každým koutem, ale ještě v něm udělat tři sta šedesáti stupňové kolečko. Občas se také objevily chyby v samotných cutscénách, kdy jednotlivé postavy otáčely krkem do nepřirozených poloh, z nichž mě samotného chytala křeč. Rovněž jako zbytečný kopanec beru nepropracovaný deník, který přišel o možnost zobrazit postup v rámci jednotlivých úkolů. Nevím také, co se stalo animátorům, když je občas pohyb Šeprda oproti minulým dílům dosti podivný. Zejména beze zbroje sprintuje jak kačer. Obdobnou animaci jsem btw viděl na videích v Andromedě. Dobytí Citadely a její přesun k Zemi měl být vyřešen animací. Animace samotné mají rozlišení toliko 720p. Rovněž otravný byl rentgen na Normandii, který mě zdržoval, když jsem si chtěl prohlédnout aktuální postup ve War Assets. Dále ME 3 se se zapnutým Originem poměrně pomalu spouští a to logicky nehledě na to, zda máte či nemáte SSD. Ještě to zhoršuje připojování se na EA servery poté, co se dostanete do hlavního menu hry.
Objevilo se i několik dalších bugů. Namátkou se nepřipíší některé body do War Assets při paragon cestě v úkolech Arie (jmenovitě Blue Suns gang). Hra se nicméně alespoň v rámci děje tváří, že jste jejich pomoc získali a těch pár bodů nehraje moc roli. Nakonec vícekrát se mi Šeprd na můstku sekl, když jsem se bavil s Jokerem a EDI. Musel jsem tak loadovat, neb se mohl maximálně otáčet na místě.
Úplně debilní mi pak přišlo použití autosavu po konci hry (od jisté doby není možné, aby hráč sám savoval). Ten vám úspěšně přehraje autosave předchozí a pokud chcete vidět další konce, musíte znova projít úsek od vstupu do Citadely, přes plížení se k Andersonovi a dialog s Illusive Manem a posléze i Catalystem (samozřejmě nejdou odklikat). Překvapilo mě, že EA nenabízely nápravu formou placeného DLC. V základu pak ani nefunguje nakopírování autosavu jinam a jeho následné použití, neb po spuštění hry se save přehraje posledními savy z cloudu Originu. Je tak nutné ještě vypnout synchronizaci. Včera jsem kvůli tomu vážně uvažoval, že za to hře snížím hodnocení.
Třetí Mass Effect je za mě skvělou hrou. Delší dobu jsem bilancoval, kam jej zařadím v rámci svého žebříčku her i top RPG. Nakonec jsem se rozhodl, že nemohu opominout celkovou propracovanost posledního dílu, kdy jsem měl konečně po mnoha letech pocit, že Bioware svou práci neodflákly. Je z toho tedy zasloužené čtvrté místo hned po trojici titánů Planescape: Torment, Witcher 3 a Baldur's Gate 2. Překonat v mých očích první Fallout nebo Vampire: The Masquerade – Bloodlines rozhodně není malá věc. Bioware tedy ještě umí a mají potenciál v budoucnu vyrobit další skvělé RPG. Jen to opravdu nesmí odfláknout. Což se bohužel pod EA stalo jejich každodenním chlebem.
Z konců jsem nakonec zvolil syntézu. Má své problémy, jmenovitě bych trochu očekával, že z jednotlivých Reaperů se stanou tyrani na každé jednotlivé planetě. Nicméně nově vzniklí kyborgové všech civilizací jim snad postupně nabídnou solidní protiváhu. A ten evoluční akcent zmíněného konce mě prostě nemohl neoslovit. Destroy u paragon Šeprda nepřišel moc v úvahu, neb jde přes genocidu Gethů (o EDI nemluvě) a tedy jsem o něm ani neuvažoval. Control pak udělá z Šeprda boha se všemi vyplývajícími nevýhodami. Tedy buď jej jeho ovečky časem překonají a svrhnou nebo je bude muset udržet v poslušnosti silou a rozvíjením vlastní moci na jejich úkor. Což naopak může vést ke galaxii líných budižkničemů, kterým obstarává základní potřeby všemocná AI. Na druhou stranu asi by v control konci nebyl problém, aby Šeprd opětovně vytvořil svůj lidský klon a dal mu své původní lidské vzpomínky. Bral bych za pravděpodobné, že to minimálně zkusí kvůli svému případnému romancovanému protějšku. Nicméně celkově… Šeprd byl v mých očích stvořen k jedinému účelu. Tedy k záchraně galaxie a zastavení ničení Reaperů. Svůj potenciál i život splněným tohoto cíle naplnil a z narativního hlediska je asi nejlepší, aby tím jeho příběh skončil. Že tím zároveň nakopne evoluci celé galaxie je určitě příjemný bonus. Proto tedy syntéza. A třebas z toho časem bude nějaké to „Ascend to transcendence” jako v civkové Alfě Centauri, což koneckonců naznačuje i EDI v roli vypravěče.
Čas hraní btw přes 54 hodin. War Assets něco přes 4,2 tisíce (vzhledem k poloviční galaxy readiness násobte dvěma). A na závěr Jabův útok na Zemi a závěrečné foto. :)
Pro: Skvělá atmosféra, dojemné momenty, NPC, War Assets, bez otravného hackování, propracovaný svět a jeho vývoj
Proti: Přemíra soubojů, bugy, absence popisu postupu v úkolech, občasná nepřívětivost ovládáni atp.