Z komentářů staršího data jsem měl docela jasnou představu, o jaký skvost půjde. Přesto realita překonala mé představy. První překvápko mě čekalo v obrazovce vývojářů - obsahuje kompletní "návod hry". Drahý hráči, jdi se stařkou rovně k lavičce, otoč ji, posaď ji, postav ji a jdi zpět. Bravo, úspěšně jsi dohrál hru. Tak tohle jsem ještě neviděl.

Chtěl jsem Graveyard trochu otestovat, a tak jsem babičku natruc poslal na první odbočce doleva mezi hroby. Druhé překvápko, babča zmizela za rohem, kamera odzoomovala ke vchodu hřbitova a to byl konec. Babka už nevylezla a jestli stála zaseknutá o zeď, mašírovala stále kupředu nebo padla do čerstvě vykopaného hrobu jsem mohl jenom odhadovat.

Při druhém pokusu jsem ji už poslušné vedl rovnou za nosem a kombinací kulhání a hopsání jsme dorazili k lavce a zaposlouchali se do tklivých tónů písně. Chvíli před jejím koncem se bábi na lavičce zhroutila a přestala jevit zájem o okolí. Ona mi tam snad umřela to snad ne! Mačkal jsem zkusmo různé klávesy, ale hrdinka příběhu se evidentně rozhodla na hřbitově už zůstat. Mrknutím na net jsem se dozvěděl, že tohle byl ten "špatný konec" (tak tenhle zázrak má víc konců).

Rozehrál jsem hru potřetí a snížil úroveň grafiky z "fantastické" na normální. Žádný velký rozdíl to nebyl, změna měla ale překvapivě vliv na pohyb stařenky, která k hopsání a kulhání kreativně přidala popojíždění po cestě, což budilo dojem, že jede na eskalátoru. Na lavičce jsem ji tentokrát nechal posedět jen chvilku a hnal ji zpět. Sláva dohráno!

Verdikt? Právoplatný člen společenstva nejhorších her, o který ale stojí zavadit a onu čtvrthodinu času mu věnovat. K plnému pochopení tohoto obskurního díla je totiž třeba si jej zahrát.