Druhé DLC se zaměřuje na to, co mi u prvního DA lezlo na nervy a u druhého naopak docela chybělo: delší dungeon. Legacy je vlastně jedna velká několikapatrová kobka, ale nutno dodat, že docela nápaditě řešená. Osobně si tohle DLC doporučuju střihnout někde v půlce druhého aktu, kdy je hráč už trochu naskillovaný, ale zároveň ještě není přejedený soubojů. Těch je tady požehnaně a jsou často i docela tuhé (bez zručného healera se schopností oživovat padlé přátele ani ránu). Samotný dungeon svým rozmanitým prostředím působí svěže a oproti zbytku hry dostatečně odlišně, takže i přes jeho solidní délku mě nezačal nudit. Design závěrečného bosse si ale pochvalovat nemůžu. Byl to tuhý, zdlouhavý a na psychiku dost vyčerpávající souboj - hlavně díky tupé AI spolubojovníků, která se s neutuchající vervou vrhala vstříc smrti.