Cold Fear je poměrně neznámá hra. Na Steamu jsem ji před lety objevil náhodou a od té doby po ní očkem pokukoval. O slevách vždycky dostalo přednost něco jiného, ale o těch letošních mi už hra tentokrát neunikla.
A musím to říct rovnou: jsem spokojen. Cold Fear sice není úplná pecka, ze které by se tajil dech, ale i tak je to velice zábavná hororová akční adventura. Z Cold Fear je po herní stránce trochu cítit inspirace sérii Resident Evil a po té příběhové zase klasické vetřelecké horory či Carpenterova Věc. Příběh je ryze béčkový, což nijak zvlášť nevadilo, ale mrzely mě rádoby vtipné a cool dialogy, které se do tak temné a jinak docela vážné hry nehodily.
Atmosféra v úvodu skutečně pohltí, graficky je to i navzdory stáří velmi dobré i dnes a prostředí rybářské lodi uprostřed rozbouřeného moře působí i přes jistou šeď velmi neotřele. Škoda, že s příchodem druhé kapitoly se ona lahůdková atmosféra postupně vytrácí, hra se víc zaměří na akci a bohužel i na občasný backtracking, který bych se, být herní vývojář, snažil co nejvíce eliminovat. V momentě, kdy hra měla naopak gradovat a předvádět své trumfy, se začala najednou trochu točit na místě a to je škoda.
Výsledný pocit sráží i značně nepovedený závěrečný bossfight, který ve mě zase jednou po dlouhé době vyvolal agresivní sklony. Jeho problém souvisel především s toporným ovládáním, které bylo pozůstatkem konzolového portování. Ono ovládání mi ale do té doby nijak zvlášť nevadilo, vlastně spíše naopak. Hra se hrála pomaleji, než bylo zvykem a pokud měl hráč něco trefit, musel se i trochu snažit a budovalo to solidní survival feel. Zprvu mě dost vyděsil checkpointový systém. První sejv mi totiž hra nabídla až po takřka 40 minutách hraní, ale naštěstí další checkpointy už byly rozmístěny rozumněji. I tak jsem však pociťoval jistou nevyváženost - někdy se hra uložila po 2 minutách, někdy jsem se motal lokacemi třeba i půl hodiny. Naštěstí Cold Fear na normální obtížnost není nijak zvlášť těžká hra a smrti bych nejspíše (pokud pominu závěrečného bosse) spočítal na prstech jedné ruky.
Abych to ale nějak shrnul: Cold Fear mě bavil. Připomněl mi ty časy, kdy jsem hrával hry s opravdovým nadšením. Radost z prozkoumávání, jistá nepředvídatelnost a parádní atmosféra první poloviny si mě omotala kolem prstu. Ta ke konci sice trochu upadá, ale ne až tak výrazně, že bych se začal nudit. Herní doba okolo 6 hodin je nastavená velmi dobře a i přes občasný backtracking to velice slušně odsýpá. Člověk občas zabloudí, ale vzhledem k menšímu rozsahu lokací stejně vždy nakonec najde cestu dál. Nejvíce mě asi mrzel závěr a to nejen po stránce bossfightu, ale především to velmi laciné zakončení odbyté desetisekundovou animací.
A musím to říct rovnou: jsem spokojen. Cold Fear sice není úplná pecka, ze které by se tajil dech, ale i tak je to velice zábavná hororová akční adventura. Z Cold Fear je po herní stránce trochu cítit inspirace sérii Resident Evil a po té příběhové zase klasické vetřelecké horory či Carpenterova Věc. Příběh je ryze béčkový, což nijak zvlášť nevadilo, ale mrzely mě rádoby vtipné a cool dialogy, které se do tak temné a jinak docela vážné hry nehodily.
Atmosféra v úvodu skutečně pohltí, graficky je to i navzdory stáří velmi dobré i dnes a prostředí rybářské lodi uprostřed rozbouřeného moře působí i přes jistou šeď velmi neotřele. Škoda, že s příchodem druhé kapitoly se ona lahůdková atmosféra postupně vytrácí, hra se víc zaměří na akci a bohužel i na občasný backtracking, který bych se, být herní vývojář, snažil co nejvíce eliminovat. V momentě, kdy hra měla naopak gradovat a předvádět své trumfy, se začala najednou trochu točit na místě a to je škoda.
Výsledný pocit sráží i značně nepovedený závěrečný bossfight, který ve mě zase jednou po dlouhé době vyvolal agresivní sklony. Jeho problém souvisel především s toporným ovládáním, které bylo pozůstatkem konzolového portování. Ono ovládání mi ale do té doby nijak zvlášť nevadilo, vlastně spíše naopak. Hra se hrála pomaleji, než bylo zvykem a pokud měl hráč něco trefit, musel se i trochu snažit a budovalo to solidní survival feel. Zprvu mě dost vyděsil checkpointový systém. První sejv mi totiž hra nabídla až po takřka 40 minutách hraní, ale naštěstí další checkpointy už byly rozmístěny rozumněji. I tak jsem však pociťoval jistou nevyváženost - někdy se hra uložila po 2 minutách, někdy jsem se motal lokacemi třeba i půl hodiny. Naštěstí Cold Fear na normální obtížnost není nijak zvlášť těžká hra a smrti bych nejspíše (pokud pominu závěrečného bosse) spočítal na prstech jedné ruky.
Abych to ale nějak shrnul: Cold Fear mě bavil. Připomněl mi ty časy, kdy jsem hrával hry s opravdovým nadšením. Radost z prozkoumávání, jistá nepředvídatelnost a parádní atmosféra první poloviny si mě omotala kolem prstu. Ta ke konci sice trochu upadá, ale ne až tak výrazně, že bych se začal nudit. Herní doba okolo 6 hodin je nastavená velmi dobře a i přes občasný backtracking to velice slušně odsýpá. Člověk občas zabloudí, ale vzhledem k menšímu rozsahu lokací stejně vždy nakonec najde cestu dál. Nejvíce mě asi mrzel závěr a to nejen po stránce bossfightu, ale především to velmi laciné zakončení odbyté desetisekundovou animací.
Pro: atmosféra v první polovině hry, zábavný design, grafika, lehce toporné ovládání vyvolává survival feel, klasický béčkový námět, herní doba je tak akorát - odsýpá to
Proti: strašné rádoby cool dialogy a otravné silácké řeči, nevyvážené rozmístění checkpointů, závěrečný bossfight a závěr, postupný úpadek atmosféry