Mám rád hry s kreslenou grafikou. Dodnes rád vzpomínám na XIII, kterou jsem si skvěle užil. Z Borderlands jsem byl zpočátku nadšený. Po pár hodinách hraní jsem marně čekal na nějaké překvapení. A někdy kolem poloviny hry jsem to znechuceně odinstaloval.
Hra vyniká stylizací. Pandora je místo plné odpadků a úchvatných pouštních scenérií, kde se pohybují agresivní a pološílení mutanti. Prostředí se mi moc líbilo a popravdě to byla jediná věc, která mě u hry držela.
Další zajímavou věcí jsou zbraně. Bavilo mě porovnávat mezi sebou různé typy a kombinace jejich vlastností. Stejně tak se mi líbily vedlejší efekty, které dokázaly soupeře zapálit, zelektrizovat, poleptaly ho kyselinou, nebo ho vyhodily do vzduchu.
A tím výpis kladů končí. Existuje statistika, že snad pouze 10% hráčů hru dohraje. A já se, při hraní Borderlands, vůbec nedivil. Ta hra je generická nuda.
Při přestřelkách nepřátelé chodí tam a zpátky, jak po kolejích. Některý se kryjí, jiní na hráče nabíhají přímou cestou a to je vše. Štít se vám automaticky doplňuje, takže nemáte sebemenší potřebu vyvíjet nějakou taktiku. Prostě stojíte a snažíte se trefit nepřítele do hlavy, protože to pak bude mít rychleji za sebou a stejně tak vy budete mít za sebou tu nudu.
A další pecka je, že zničeho nic změní směr. Jen takové cuknutí. Ani se nenatočí. Jako ve starých střílečkách, kde byly 2D modely, co měli osm poloh. To jako vážně po roce 2000???
Od začátku jsem začal hrát pořádně, nic jsem nevynechal, jak jsem zvyklý. Takže jsem rychle naleveloval a prakticky po celou dobu hraní jsem zabíjel nepřátele, kteří byli hluboko pod mojí úrovní. Jen mě tam otravovali a překáželi, abych se někam posunul. Otravnější a neustále se opakující tupé souboje jsem snad v žádné jiné hře nenašel. A nejhorší je, že se jim nejde moc vyhnout, protože na většině mapách musíte jít skrz místa, kde nepřátelé a potvory sídlí.
Borderlands je lootovací hra se všemi negativy, co tenhle systém přináší. Vše co vystřílíte se během několika okamžiků respavnuje zpět. Kolikrát se mi stalo, že než sem vysbíral všechny bendy, okolo mě se najednou respawnovali nepřátelé a nuda začala nanovo.
Úkoly jsou hloupé. Nejlhloupější z hloupých. Tvůrci se na nějakou sebemenší invenci vykašlali. Postavy ani nemluví. Při zadávání a odevzdávání úkolu se objeví text. Robota jsem zachraňoval asi desetkrát a jediný rozdíl bylo, že měl jinou barvu. 50 krystalů jsem sbíral čtyřikrát, pokaždé pro jiný živel. Prostě ten samý úkol, akorát se měnila číslovka kolik toho mám přinést, odkud a kam.
Příběh se točil kolem nějakého magického místa. Občas sem měl zabít nějakého bosse, o kterém jsem nevěděl víc, než větičku v textu a jméno. A ani jsem si ho pořádně neprohlédl, protože jsem ho zabil na dálku dřív, než přišel blíž.
Co mě vytáčelo je konzolovitost té hry. Field of view je 70 i na PC. Pandora je naopak rozlehlá, takže si celou dobu připadáte, že chodíte s trychtýřem na hlavě, jaký dostávají psi po operaci, aby se nedrbali. Dokonce: jeden nepřítel je takový malý mutantík a ten přiběhne až k vám a pižlá vás na blízko. Postaví se někam na úroveň ruky a vy ho nevidíte. Pohnete prudčeji myší a přejedete ho. V Borderlands vůbec, když přejedete několikrát za sebou prudce myší, náhle nevíte, kde jste.
Nejtupější hrou, co jsem zatím hrál, byl Godfather, Red faction 3 a Wolfenstein 2009. Borderlands je hned za nimi. Generická nuda. Na některá místa jsem se podíval snad dvacetkrát a vždy tam byly připravené plné bedny a stejní nepřátelé. Žádná známka mojí dřívější přítomnosti.
Mrzí mě, že jsem se této hře nevyhnul obloukem. Hra je vhodná jako zabiják času. Ničím člověka neobohatí. Já nejsem RPG typ a uznávám, že můj problém je, že jsem si od začátku vybíral to nejlepší: Gothic 2, Fallout 1, Vampire: Bloodlines a Deus ex. S nimi každé RPG porovnávám. A ještě, nejsem nějaký staromilec, Gothic 2 jsem hrál před rokem a Fallout 1 zrovna tak.
Hra vyniká stylizací. Pandora je místo plné odpadků a úchvatných pouštních scenérií, kde se pohybují agresivní a pološílení mutanti. Prostředí se mi moc líbilo a popravdě to byla jediná věc, která mě u hry držela.
Další zajímavou věcí jsou zbraně. Bavilo mě porovnávat mezi sebou různé typy a kombinace jejich vlastností. Stejně tak se mi líbily vedlejší efekty, které dokázaly soupeře zapálit, zelektrizovat, poleptaly ho kyselinou, nebo ho vyhodily do vzduchu.
A tím výpis kladů končí. Existuje statistika, že snad pouze 10% hráčů hru dohraje. A já se, při hraní Borderlands, vůbec nedivil. Ta hra je generická nuda.
Při přestřelkách nepřátelé chodí tam a zpátky, jak po kolejích. Některý se kryjí, jiní na hráče nabíhají přímou cestou a to je vše. Štít se vám automaticky doplňuje, takže nemáte sebemenší potřebu vyvíjet nějakou taktiku. Prostě stojíte a snažíte se trefit nepřítele do hlavy, protože to pak bude mít rychleji za sebou a stejně tak vy budete mít za sebou tu nudu.
A další pecka je, že zničeho nic změní směr. Jen takové cuknutí. Ani se nenatočí. Jako ve starých střílečkách, kde byly 2D modely, co měli osm poloh. To jako vážně po roce 2000???
Od začátku jsem začal hrát pořádně, nic jsem nevynechal, jak jsem zvyklý. Takže jsem rychle naleveloval a prakticky po celou dobu hraní jsem zabíjel nepřátele, kteří byli hluboko pod mojí úrovní. Jen mě tam otravovali a překáželi, abych se někam posunul. Otravnější a neustále se opakující tupé souboje jsem snad v žádné jiné hře nenašel. A nejhorší je, že se jim nejde moc vyhnout, protože na většině mapách musíte jít skrz místa, kde nepřátelé a potvory sídlí.
Borderlands je lootovací hra se všemi negativy, co tenhle systém přináší. Vše co vystřílíte se během několika okamžiků respavnuje zpět. Kolikrát se mi stalo, že než sem vysbíral všechny bendy, okolo mě se najednou respawnovali nepřátelé a nuda začala nanovo.
Úkoly jsou hloupé. Nejlhloupější z hloupých. Tvůrci se na nějakou sebemenší invenci vykašlali. Postavy ani nemluví. Při zadávání a odevzdávání úkolu se objeví text. Robota jsem zachraňoval asi desetkrát a jediný rozdíl bylo, že měl jinou barvu. 50 krystalů jsem sbíral čtyřikrát, pokaždé pro jiný živel. Prostě ten samý úkol, akorát se měnila číslovka kolik toho mám přinést, odkud a kam.
Příběh se točil kolem nějakého magického místa. Občas sem měl zabít nějakého bosse, o kterém jsem nevěděl víc, než větičku v textu a jméno. A ani jsem si ho pořádně neprohlédl, protože jsem ho zabil na dálku dřív, než přišel blíž.
Co mě vytáčelo je konzolovitost té hry. Field of view je 70 i na PC. Pandora je naopak rozlehlá, takže si celou dobu připadáte, že chodíte s trychtýřem na hlavě, jaký dostávají psi po operaci, aby se nedrbali. Dokonce: jeden nepřítel je takový malý mutantík a ten přiběhne až k vám a pižlá vás na blízko. Postaví se někam na úroveň ruky a vy ho nevidíte. Pohnete prudčeji myší a přejedete ho. V Borderlands vůbec, když přejedete několikrát za sebou prudce myší, náhle nevíte, kde jste.
Nejtupější hrou, co jsem zatím hrál, byl Godfather, Red faction 3 a Wolfenstein 2009. Borderlands je hned za nimi. Generická nuda. Na některá místa jsem se podíval snad dvacetkrát a vždy tam byly připravené plné bedny a stejní nepřátelé. Žádná známka mojí dřívější přítomnosti.
Mrzí mě, že jsem se této hře nevyhnul obloukem. Hra je vhodná jako zabiják času. Ničím člověka neobohatí. Já nejsem RPG typ a uznávám, že můj problém je, že jsem si od začátku vybíral to nejlepší: Gothic 2, Fallout 1, Vampire: Bloodlines a Deus ex. S nimi každé RPG porovnávám. A ještě, nejsem nějaký staromilec, Gothic 2 jsem hrál před rokem a Fallout 1 zrovna tak.
Broken Sword II: The Smoking Mirror
Pro: Grafika, trocha humoru, fajn atmosféra, pěkné a originální prostředí planety plné odpadků a šílenství. Zbraně, jejich vlastnosti a levelovací systém.
Proti: Vše ostatní, konzolovitost, otravné souboje, jeden úkol pořád dokola, generická nuda, nevyvážený herní systém, hráč už od začátku může dosáhnout vysokého levelu, a nemá tak potřebu cokoliv ve hře dělat a dělá to jen proto, aby se posunul dál.