Jelikož jsem ještě předtím dohrál Inquisition, bohužel už jsem věděl, co za plantážníka to kopíruje Demogorgonův styl. Ale i tak jsem byl zvědav, co staré hlubiny vězení Šedých strážců všechno skrývají, proto jsem nabral svého dobrého bracha Varrica, jediného snesitelného trpaslíka v téhle sérii, hipster emo elfíka Fenrise, plus také chodící vagínu Isabelu, aby mi v tomhle dobrodružství pomohli. Inu, prostředí je mdlé, ne moc rozmanité a nudně šedo-béžové (podobně jako původní hra). I když začátek a konec na tom jsou celkem dobře. Trochu podobně to je se souboji... ze začátku mě to docela bavilo, ale jakmile jsem se později ve vězení koukl na mapu a cítil jsem spíše otrávení než vzrušení, věděl jsem, že je zle. Velice mě ale bavily dialogy mezi parťáky, i sám sarkastickej Hawk někdy zaperlí docela vtipné hlášky. A i ta mini linka s jeho fotrem byla docela zajímavá. Velká škoda, že nudné prostředí a nezáživné souboje DLC tolik shazují, potenciál to určitě mělo. Ovšem musím však zmínit ten závěr...

Finální souboj zdolán na Hard obtížnost. A musím teda říct, že takhle velký maso jsem za celou sérii doposud nezažil. Kdyby můj Hawk nebyl duchovní léčitel, opravdu bych neměl zdání, jak bych to měl dokončit. Trval mi asi něco přes hodinu, třikrát jsem se během toho dostal do nesmírně frustrující situace, kdy všichni parťáci byli mrtví, přičemž Hawk asi se 2% životů musel být v neustálém pohybu, jinak by zhebl. Pro mě osobně bez pochyby nebrutálnější bitva ze všech tří dílů. Ale hezky se na něm ukázalo, že ani v té nejzapeklitější a nejbeznadějnější chvíli se člověk nemusí hned vzdávat. A že jich bylo!