Far Cry jsem si pořídil až deset let po vydání. Dohrál jsem ho a poté zahrabal. Zhruba před týdnem jsem měl chuť si FC zahrát znovu a opět jsem se vydal na tropický ostrov, abych zabil nějaké ty mutanty, odposlouchal rozhovory žoldáků o hnusném jídle z kantýny a také abych si dopřál technologicky vyspělou grafiku.

Po intru, které jsem si stále pamatoval, jako bych ho hrál včera se dostávám konečně do jádra první mise. Kradu vozidlo, postřílím pár tupých žoldáků (myslím pouze co se týče jejich slovní zásoby a přirozené inteligence, mušku měli celkem přesnou) a přesouvám se na další misi. K mému udivení je obtížné hrou postupovat. Zatímco tři roky zpět jsem hrou procházel jako nůž máslem a zasekl se asi na třech místech, tady už dosti zaostavám u satelitního talíře a není to o moc lepší ani v dalších fázích hry. Nevím, jestli je to mou odporně nepřesnou muškou, nebo mými marnými pokusy o stealth postup, každopádně i když u hry začínám dost nasraně bušit do klávesnice, hru si užívám. Říkám si, vylezu z toho zasranýho komplexu a vydám se konečně na pořádnou misi venku. Ale ne, mutanti. Snažím se projít křovím, bohužel mě mutant spatřil a dávka ode mě ho evidentně neodradila od skoku po mně. Jsem už asi popadesátý mrtvej, postý bouchám do stolu. Furt si říkám, je to mnou, jsem prostě lempl, ale žádný strachy, do toho se dostanu.

Jsem už ve čtrnácté misi. Po celkem hladkém projetí třičtvrtě mise se dostávám na tu poslední část. Už mi to začíná docvakávat, tuhle část si moc dobře pamatuju, přejíždím dva žoldáky a napravo se nachází loď. Ajajaj, raketa letí přímo na mně. Když už po té cestě k lodi jedu po dvacáté říkám si, ta cesta je snad zakletá mutagenem.

Neskutečné. Díky vůli boží jsem se dostal konečně na loď. A to ani nevím, jaké peklo na mě čeká. Ten šulin už je tady. Ještě že je tady Databáze her, ta mi poradí jak zabít toho syčáka. Přeplavat na pevninu, hmm dobrý nápad, to zkusím. Díky tomu, že jsem rychlej jako gepard mi výbuch lodi neubral životy. Ach, konečně mám v této hře štěstí.

Další mise procházím na pohodičku, stíhám u toho pozorovat okolí a užívat si dovolenou v tropech. To by ale nebyl FC, aby mě z mé snové reality, přesunul dost ostře zpátky do té klasické. Ó jé, tuhle část si moc dobře pamatuju. Deset nábojů a deset miliard mutantů. Deset nábojů jsem vyplýtval už do prvního. Kupodivu jsem džungli plnou trigenů prošel bez ztráty života. Bohužel, mise se trochu protáhla díky tomu, že nedokážu najít únikovou cestu z lávových lázní a končím pokaždé ve spárech trigena, nebo lávy.

Ovšem, kde jsem se nejvíc zasekl a kde jsem strávil více herního času, než u celé hry dohromady, bylo velké finále. Jako velké finále bych označil už první část poslední mise, kterou jsem bůh ví proč, hrál hrozně dlouho a stála mě hodně nervů a nábojů. Samotní mutanti mě už tolik nebrzdily, jen asi dvě hoďky plus mínus :)

Ale jo, bavil jsem se. Po celou dobu hraní. Nezapomenu na ty krásné chvíle plné headshotů, vyčištěných oblastí a divokých prasat, ale zároveň nezapomenu ani na ty uřvané chvíle plné vulgarismů a sklonům k sebepoškozování.