Dark Souls 3: The YOLO City

Vzpomenete si na alespoň tři okamžiky v Souls sérii, kdy jste si rvali vlasy na hlavě a křičeli „to přece není fér!!“?

Jo?

Tak pravděpodobně tyhle okamžiky, a ještě daleko více, si zde zopakujete. Z kotoulů se vám bude motat hlava a nepřátelské projektily budou přesnější než kdy jindy. Dva lučištníci z Anor Londa jsou po tomto DLC másla.

Nevím, jestli jsem pochopil alespoň zlomek toho, co tohle rozšíření příběhově vysvětluje. Samotnou trojkou jsem poněkud zklamán a nebaví mě už do toho lore rýpat tolik, jako v jedničce. To, že slovo zklamán trojkou vypovídá o jejím celkovém hodnocení 95% jen potvrzuje, jak vysoko si u mě tyto hry oproti všem ostatním stojí. I ta dvojka. Vypadá to ale, že většina je uspokojivě vysvětlena. Zřejmě to nefunguje tak dokonale, jako uzavřený celek Bloodborne, ale působí to o něco lépe s tímto DLC. Proto povinnost.

Poslední boss je pravděpodobně jeden z nejlepších bossů celé série a překonává i Soul of Cinder. Ta lokace na konci je něco, co se mi zdá, že nám bylo dávno slíbeno. Nevím, jestli za to mohla trochu přestřelená reklama a promo videa a screenshoty, nebo samotný obal hry, ale konec světa jsem si představoval jinak, než mi jej trojka prezentovala a celý ten svět byl trochu „meh“. Zde je to minimálně v polovině DLC opravdu konec světa. Tohle mělo být součástí plné hry.

Zbraně zde moc neřeším, protože jsem tak sžitý s mým Executioner's Greatsword +10, že nemám odvahu experimentovat. Není z nich přeci jen taková radost, jako v Bloodborne. Ale pár jich tu bylo, totéž nějaká brnění a přijde mi, že v tomto malém DLC se víc než kdykoliv jindy, snažili hrát na strunu nostalgie. A zrovna tohle jsem trojce vyčítal. Málo nového, mnoho až moc povědomého.

A proto tak nové postavy jako poslední boss a rovněž i boss z prvního DLC působí tak svěže. A víc než cokoliv bych uvítal novou sérii, než dál rozšiřovat tenhle svět. Gwynovin už bylo dost.

A samotný konec je vyřešen zajímavě. Třeba se někdy v Dark Souls 4 budeme procházet kompletně novým světem z obrazu pojmenovaném po nás. Ale raději bych nový titul. Celkově ten nápad s obrazy se mi moc nelíbí.


A zážitek, který mi připomněl, proč mám tyhle hry nejraději? Spoilery k prvnímu bossovi.

Po jednom (ano jednom, stárnu a chci vidět kam příběh směřuje a za chvíli vyjde Persona 5 a budu mít alespoň díky tomu výmluvu, projít si hru ještě jednou čistě sólo) pokusu kdy jsem vykydlil oba démony, aby se z jednoho stala nabušenější verze (pamatujete památné duo O + S v jedničce?) které jsem poté ubral asi 20% HP než mě zabila, jsem se rozhodl dějově pohnout a vyvolal si jak NPCčko, tak druhého hráče.

Souboj byl o něco těžší, kvůli vyššímu počtu životů obou démonů. Druhý hráč vypadal dost zkušeně, ale já si nedával pozor a skončil s toxicitou. V průběhu hektického boje jsem listoval inventářem a hledal tu pitomou kytku (souls veterán… ). Po neúspěšných pokusech jsem vypil tři lahvičky estusu a znovu se věnoval boji. Průběžně jsem teda lokal další léčivky. Když princové padli a oba mí společníci byli naživu, tak jsem si vzpomněl že mám ještě jednu láhev divine blessing, kterou jsem vylokal a HPčka mi přestaly ubývat. Sebejistý tím, že to ten kolega nějak urube.

S asi 6 flaštičkami jsem se vrhl do poslední fáze bosse.

Po 20% HP dole umřel živý hráč.

Po 40% HP dole umřelo NPC.

Zabalit to? Asi jo.. vždyť přece nemám šanci. Boss má životů jak tank, kvůli jejich vynásobení počtem summonů (nebo jak to funguje) mu ubírám směšně málo. Ale v tom začal ten známý trans. Ten nefunguje, když jste frustrovaní, nefunguje, když bossovi uberete trochu víc životů než obvykle a začnete být sebejistí. Nefunguje, když to chcete. Nefunguje, když používáte itemy, kterých máte omezený počet (buff zbraně). Ten trans prostě funguje, když se smíříte se smrtí.

Začala dokonalá symfonie nepřátelských útoků a mých úhybů. Měl jsem prostor pro několik chyb, ale byl jsem připraven zemřít a chtěl jsem se jen naučit démonovy útoky.

Což jsem se naučil.

Dřív, než mě stihl zabít.

Boss padl k zemi a mě srdce nahlas bušilo asi ještě dalších 5 minut. Kyslík jsem do sebe vdechoval nezměřitelnými jednotkami.

Chvíli od této série pauzu uvítám – ale bude mi setsakramentsky chybět. Přesně proto! Stále však plánuji kompletní replay Bloodborne a sólo DS3 s dexterity classou. A tak vám říkám pane Miyazaki - dejte si na čas a snažte se šokovat znovu něčím originálním.