Druhý díl hry o ostřílené archeoložce se mi zamlouval o něco méně, než ten první. To se může zdát jako významné mínus. Vyváží ho ale určitě fakt, že jsem se rozhodl dotáhnout hru do konce i přesto, že jsem byl na stabilních 15 FPS s nejhorším grafickým nastavením. Pokud je hra natolik zábavná, že se pro ni hráč dobrovolně nechá mučit a ještě se mu to líbí, zřejmě na ní něco bude, no ne?

Začnu s příběhem. Nemohu proti němu říci ani popel, pokud jde o celkovou propracovanost, spád a zábavnost; v těchto aspektech je možná druhý Tomb Raider lepší, než jeho starší kolega. Trochu mě ale mrzí, že v celkovém vyznění sáhli scénáristé k zakomponování zlé nadnárodní společnosti. Pryč je ta fascinace zvráceně vyvinutou společností z prvního dílu, nastupuje poněkud klišovitá situace "My chceme tamto a s tím mimo jiné ovládneme svět, protožééé...prostě proto!"

Audiovizuální stránka hry je naprosto špičková, a i když jsem zřejmě zažil asi tak 10 % z maximální krásy hry, i to mě stačilo okouzlit. Zažijeme podstatně více velkolepých výhledů, ale i hnidopišských detailů, které tam ještě k tomu nejsou jen tak pro nic za nic. Nevím, jestli moje nároky na grafiku zamrzly u Prehistorika, ale z toho, co grafici dokázali zde, opravdu oči přechází.

Mechaniky hry se potom vezou na podobné vlně, jako v prvním dílu. Zajímavá je nutnost vyrábět si šípy či specializovanou munici, popřípadě periferie, které rozšíří nosnost Lary. To celé je napojeno na sbírání surovin, které je tak nenásilně vetknuto do hry, že hráči přijde naprosto přirozené. Jdu do lesa? No jasně, seberu tamhlety hřiby satany a někomu z toho uvařím guláš. Jdu do jeskyně? Ale jo, vypáčím ze skály tu síru. A co tamhleten mrtvý jelen? Yup, bude z něj fajn kožich.

Dále mě baví téměř nulová variabilita nepřátel. A překvapivě vůbec nevadí! Sem tam Lara zakopne o nějakého silnějšího bijce (třeba ty šouráky se štítem) a hra jí naprosto nečekaně nabídne možnost ukázat mu zvednutý prostředníček ve formě toxického šípu. To mě s mými problémy s Frameratem často zachránilo od ragequitu.

Mnohem větší prostor také dostaly hádanky a puzzly. Nejde k nim ovšem mnoho říci, protože si udržují stejně vysokou kvalitu, jako v předchozím díle. Takže - je to prostě zábava.

Už na začátku jsem vytknul něco málo příběhu. Moje druhá a poslední výtka poputuje k finálnímu bossovi. Boj s ním byl, řekněme, otravný. Myslím tím zejména sestřelování hořících koulí na rotor vrtulníku. Proboha, kdo by sestřeloval koule smůly, když má plný toulec výbušných šípů? Tohle se nepovedlo. Boj s Konstantinem byl potom naopak neuvěřitelně lehký - prostě jsem ho uházel plechovkovými bombami.

Ve finálním hodnocení si ode mě tedy tento díl odnáší o 5 % nižší skóre, ale asi jen proto, že menší krok mezi známkami není. Rise of the Tomb Raider je natolik povedený, že nad dvěma hloupostmi člověk mávne rukou a prostě hraje dál. Moc se těším na třetí díl a ten druhý rozhodně mohu doporučit každému, kdo má rád akci, puzzly a dámské pozadí. Vlastně i tomu, kdo ho rád nemá.