Divočák z říše démonů zachrochtal své poslední, borce z Yakuzy elegantně a něžně sjela hlava z těla, a tak Lo Wang setřel ze své čepele krev, a celou událost okomentoval jako správný prepubescentní honimír.

I vrátil se můj oblíbený vražedný chuj, a to v naprosto vytříbené formě.

Nebudu zastírat, že vytknout bych tomu mohl nemálo věcí. Zamrzelo mne, že po prvních pár misích už člověka v podstatě čeká jen backtracking do těch samých tří či čtyř lokací (nicméně aspoň počasí se občas změní, což je ocenitelné). Rovněž mrzuté mi přišlo, že byť se chvástají sedmdesátkou zbraní, reálně jich je tak deset + různě upravené modely a textury, avšak se stejnými animacemi a vesměs i vlastnostmi. Prostě jich je zbytečně mnoho. Ovšem loot, toho je ještě zbytečněji a ještě víc - člověk nemusí ani lakérsky narazit na zajíčka z pekla, i z těch obyčejných padá všelijaké harampádí, a popravdě řečeno, retrospektivně bych asi byl radši, kdybych dobrou půlku prostě ignoroval. Protože dobrá půlka není dobrá k ničemu jinému, než k prodeji. A když Lo Wang sbírá všechno, co mu do rány příjde, je od půlky hry tak nehorázně zazobanej, že další mise už fakt přijímá jen z dobré vůle a chvilky nudy. Vono by to nekonečný kšeftování s krutopřísně debilními upgrady, které by nikdo s půlkou mozku dobrovolně nikdy nepoužil, možná nebylo až tak otravný, kdyby ten inventář nebyl prakticky i vizuálně tak odpornej. Ne vážně, to by líp nadyzajnoval i osmiletej fakan v MS Paint.

Ale když...s čistým svědomím nemůžu žádnou z těchto výtek brát přespříliš na zřetel a strhávat za ně satanvíkolik procent dolů, protože ten zdejší ryzí gameplay (tedy gunplay, kinestetika, systém ovládání a podpůrné mechanizmy) je jeden z nejdokonalejších, jaké jsem za dosti dlouhou dobu zažil. Ty polský prasata dokonce zvládly i ten melee od předchozího dílu ještě trochu zlepšit. Zkrátka a dobře, po celou dobu hraní jsem se konzistentě bavil přímo nadgalakticky, do těch samých lokálů se až do konce navýsost rád vracel, a jakýs ten hon za lepším a lepším vercajkem se mě taky jakš takš úspěšně držel až do závěrečných titulků. Navrch toho je hra nádherná (ty hnustfujgrc auta a modely lidských postav se v tom úspěšně ztrácí), výtečně optimalizovaná, a prakticky bez bugů. No nevím, ale já našel svou fps roku. Doom could never...

Doporučuju hrát na normal. Je to sice dost lehký, ale co tak slýchávám z okolí, tak na vyšší obtížnosti je pomalu každej terč přehnaně buletspondžovej a sere to dynamiku bojů. Radši lehkou, ale pekelně zábavnou střílečku, než těžkou a únavnou, ba?

Dohráno na stopéro za prej 18 a půl hodin (Steam už ukazuje 20). Sbírka pohlednic samozřejmě taky nesmí chybět.