Při vzpomínce na tuhle krásnou adventuru mi naskakují slzy do očí, opět mi připomíná část mého mládí a rozepsal bych se o ní ve 3 základních bodech.

První bod je krásný příběh, který jsme zažili při jejím prvním hraní. Psal se tuším rok 1990, možná 1991, už si přesně nepamatuji, ale bylo mi zhruba okolo 10 let. Hru jsme rozehráli s kamarádem, ke kterému jsem chodil pařit na PC mé první hry. Hráli jsme ji zhruba čtvrt roku s občasnými prodlevami (pro mladší generaci hráčů bych podotkl, že jsme neměli žádné návody), časopis Excalibur již vycházel, ale neměli jsme o něm ani potuchy, navíc návod na tuto hru vyšel až v některém z pozdějších vydání. Po těchto dlouhých 3 měsících hraní, kdy jsme zakysli v úvodním městečku a ne a ne se z něj dostat, to jsme hru několikrát rozehráli od znova, abychom zjistili, jestli jsme někde neudělali chybu, ale zákys přišel vždy v tom samém místě, prostě jsme se nemohli vymotat z městečka. Po těchto třech úporných měsících jsme omylem přišli na to, kde je zakopaný kámen úrazu. Omylem jsme na úvodní obrazovce, kde stál stařec u ohně, zmáčkli jinam a ejhle, ono nás to hodilo na mapu, která nabízela obrovské možnosti, kam se dál pohnout. No v tu chvíli si dokážete představit náš úžas a zárovneň bezmoc kvůli naší blbosti a neschopnosti najít cestu ven z města. Na druhou stranu jsou to nezapomenutelné zážitky a ruku na srdce, kolik takových zákysů je jen kvůli naprostě hovadině, řekl bych že hodně. Pak se člověk jen diví, že na to nepřišel dříve, než po čtvrt roce :-).

Ve druhém bodě bych rád zavzpomínal na bitvu, kterou svádíte slovy a musíte doslova slovně potupit spousty Vašich protivníků. To byl nádherný kus hry, kdy jsme samozřejmě při naší neznalosti anglického jazyka, zkoušeli vše možné i nemožné. Po několika neúspěšných dnech jsme si všechny hlášky nakonec začali zapisovat a proklestili se až ke zdárnému vítězství, které nám dovolovalo pokračovat ve hře. Toto vše trvalo pěkných pár dnů, možná týdnů, ale hra byla prostě úchvatná a nedalo se nepokračovat.

V závěrečném třetím bodě bych rád trochu nastínil samotnou hru, její hratelnost, grafiku atd...
Co se týče hratelnosti, tak hra trpěla jednou neduhou. Obsahovala některé akce, které se již dnes skoro nevyskytují, a které byly dle mého naprosto zbytečné a zavádějící. Například příkaz: Look at, Talk to, Use. Dnes povětšinou místo těchto zbytečností stačí kliknout na danou věc a ta se provede automaticky. Prostě kliknete na nějaké místo a automaticky hra pozná, že to místo prohledáváte. Dříve jste na to potřebovali zbytečný klik na Look at a až poté na dané místo. To samé při promluvě s jinou postavou na ní povětšinou stačí jen kliknout a nemusíte již zadávat příkaz Talk to. Až na tuto věc, která hru dosti zpomalovala, byla hra velice hratelná a intuitivní. Pokud jste prostě nevěděli co dál, stačilo použít vše na vše a někdy jste se prostě trefit museli.
Grafická stránka hry se mi na tu dobu zdála výborná a přiznám se, dodnes se mi líbí více starší kreslené hry, než ty v novém vyumělkovaném hávu.
Co se týče hudby, myslím, že do tohoto žánru sedí dokonale a při jejím poslechu vždy dostávám návaly nostalgie.

Pokud se najde někdo, kdo Monkey Island ještě nehrál, tak vřele doporučuji,. Škoda jen, že už nezažijete ten pocit, jakoby jste ji hráli v době jejího uvedení. I tak se do ní pusťte, nebudete litovat.

Jedna z prvních a nejlepších adventur všech dob = Monkey Island, to je nezpochybnitelné :D