Fran Bow je výborná adventura, jejíž největší síla spočívá v hlavní hrdince. Malá dívenka Fran je totiž skvostně napsaná. Dětsky veselá a naivní holčička, která si ráda popovídá stejně tak s člověkem jako s vycpaným medvídkem, na jedné straně. Na straně druhé ztrápená duše, která se potýká s brutální temnotou, která ji chce pohltit. Nevinná a zároveň nesmírně odvážná a tvrdá jak žula – těžko si ji nezamilovat. Takto výrazná postava se z ní mohla stát hlavně díky bravurně napsaným Franiným dialogům, které takhle složitý charakter přivedly k životu. Poklona jejich autorovi.

Stejně jako Fran je rozpolcený i svět (světy), ve kterém se děj odehrává. Má vždy svoji „reálnou“ a surreálně hororovou variantu, mezi kterými hráč přepíná. Obzvláště ta temná část dává hře velký náboj. Nedrží se zpět a i přes mládí hrdinky si ve své brutalitě a grotesknosti nebere servítky. Výsledný kontrast a jeho sílu si asi umíte představit. Průchod hrou je tak nejen zábavný, ale také velmi fascinující. Díky velké kreativitě autorů jeho uhrančivost až do konce nevybledne a příběh (až na některá místa, viz níže) neztrácí napětí.

Co se týče samotné hratelnosti, jde o poměrně snadnou adventuru. S většinou hádanek jsem neměl větší problémy a moc záseků jsem nezaznamenal. Problematická je pro mě jen střední pasáž, kdy se Fran přesune do pohádkového světa. Ta je totiž kvůli rozlehlosti a jistému puzzlu kolem měnění ročních období poněkud úmorná (fůra možností, fůra chození). I kvůli tomu tahle část ztrácí tempo a i přes nápaditost prostředí a plejádu fantaskních bytostí nemá náboj ostatních částí hry. Škoda toho, protože jinak by Fran Bow byla naprostou peckou. I tak ale stojí přinejmenším za zvýšenou pozornost.