Ano, je to svým způsobem neskutečně tupá hra. Na pozadí autentických událostí se odehrává bojová arkáda kde jenom jdete dopředu a postupně dobíjíte území. A když nejdete dopředu, tak jen střílíte na nekonečně se respawnující nepřátele. Ano, to samé už je tady popáté. Vlastně to vypadá spíš jako remake prvních tří dílů.

Jenže je to pořád hodně zábavné. Čistokrevný popkorn, kde je důležité mít hlasitost doprava a žádné rušení prosím. Konečně zmizela hrůzu nahánějící patosem prolezlá hudba minulosti. Tady hudba dokonale podkresluje ponurou náladu smrti a války. Celkově je tady atmosféra hodně tíživá a je z ní znát, že to žádná sranda nebyla. Že by tam nikdo z nás nechtěl být. Že do velké míry záviselo vaše přežití spíše na náhodě, než na schopnostech.

Pocit zmaru je nejvíce vidět na japonské dějové linii. Zfanatizovaným vojákům nezáleželo na životě. Hlavně, že jich mohli vzít pár sebou. Nikdy se nevzdávali. Jak to asi muselo dopadat na psychiku amerických vojáků. Tady je to celkem vidět. Šílené útoky. Čelní, ze strany. Časté boje zblízka. Do toho ještě ve hře přibyl model poškození, takže je to všechno pěkně naturální.

Hra za Rusáky je trochu odproštěna od propagandy. Při bojích v ulicích Berlíně jsem trochu soucítil s Němci. Neměli šanci. Bojovali jen o své životy. Bojovali jen o to, nedostat se Rusům do zajetí. A to dost horlivě. Ve hře je to dost vidět. I když, potom co udělali v Rusku se těm Rusákům ani nedivím. Boje neskutečně gradují a ke konci už nedostanete žádný metr zadarmo.

Ze všech zbraní je tady radost střílet. Nejkomfortnější arzenál měli Američané a Němci. Proč Japonci tak často bojovali na blízko je nasnadě. Jejich pušky neměli zrovna nejjednodušší ovládání střelby. No, dobře. Je to jen má teorie.

Mise v tanku, nebo v letadle? To už byla turbo arkáda. Hlavně lovení přeživších z moře. Taky si mohli tvůrci dát trochu práce s balistikou. Taky mohli hru udělat trochu delší. Je to ale opět intenzivní. Opět to taky potřebuje vypnout mozek.