Hodnocení se týká SP kampaně

Já mám Call of Duty prostě rád. Ano, je to víceméně furt to samý, nesmyslně over the top akce propojená úsměvnejma zápletkama, ale pořád to funguje. V posledních tejdnech jsem prošel příběhový kampaně několika Battlefieldů a ve srovnání s nimi je znát, o kolik dál jsou Treyarch a Infinity Ward v umění tvorby zábavnýho akčního singleplayeru. Příběh je trochu zmatenej, ale díky zapojení telenovelovitých osobních motivů na straně klaďasů i záporáků má člověk chuť ho rozplítat, občasný cameo reálnejch postav z historie a současnosti je taky ku prospěchu věci.

Akce je rychlá, zběsilá, levely jsou otevřený tak akorát, aby se v nich člověk neztrácel, a hra dávkuje tempo přesně tak, jak má. Ve chvíli, kdy se vám začne přejídat střílení, přijde klidnější pseudostealth pasáž, nebo jiná odbočka, a díky tomu se nestane, že by se člověk vyloženě těšil, až to bude mít za sebou.

Audiovizuálně tomu nemám co vytknout, nářky nad grafickou kvalitou série jsem nikdy úplně nechápal, protože tam, kde Blops2 (a jeho předchůdci) ztrácí na papírovým rozlišení textur či detailnosti nasvětlení, tam to nahrazuje dobrým designem prostředí a režií prezentovanejch scén. Akorát ozvučení je zase slabší, tam série v porovnání s konkurencí bezesporu ztrácí.

Od předchozího dílu se vývojáři z Treyarchu dost pochlapili, nejen že dokázali hru odladit na úroveň dílů IW a vyhnout se spoustě školáckejch chyb, který sužovaly první Blops, ale ještě se jim povedlo zakomponovat dost novinek. Mírný větvení příběhu je dobrej nápad, kterej zvyšuje znovuhratelnost, vedlejší pseudoRTS mise asi zněly líp na papíře, než jak dopadly, ale jsou aspoň krátký a v případě CoD se jakákoli snaha o inovaci cení.

Pro mě byly Blops2 příjemným překvapením, na poměry Treyarchu se jedná o až nečekaně zručně udělanej díl série.