Dokážu si představit, že si norští autoři Among the Sleep při příležitosti vymýšlení nové hry sedli do kruhu a položili si otázku: "Kdo je nejzranitelnějším protagonistou v horrorové hře?" Odpovědi se mohou různit, někdo mohl nadhodit poloslepé štěně, někdo nepohyblivou bramboru, která nejenže s hrůzami noci nemůže bojovat, ale nemůže dělat vůbec nic, jenže aby se hráč s hlavní postavou mohl alespoň jakž takž ztotožnit a netrpěl bezbranností objektu bez vlastního vědomí, v úvahu muselo připadat ze všeho nejvíce dítě. Dvouletý smrkáč už umí tak trochu chodit, něco žvatlá, vládne živou představivostí a má trošku potuchu o okolním světě - cokoliv menšího by bylo kapku extrémní, cokoliv většího už by nebylo ono.

A je pravda, že jsem si při příležitosti této krátké hříčky hezky připomněl dětství, kdy škvíra pod postelí bylo regulérní místo pro konspirace, věci běžné denní potřeby mohly představovat hrůzu nahánějící artefakty a cokoliv, co mělo strop, mohl být dům. Takže když protagonista hry od Krillbites vstoupí do skříně a skoro se tam ztratí, není to zase tak přitažené za vlasy. Among the Sleep zajímavě vykresluje vnímání světa někým, kdo světu dospělých vůbec nerozumí, konkrétně děs, který může plynout z alkoholismu matky, byť je otázkou, zda to dvouleté děti opravdu prožívají tak silně.

Je to vlastně taková Amnesia s dítětem v hlavní roli. Ten nejdůležitější rozdíl spočívá snad jen v tom, že Among the Sleep je nesrovnatelně kratší a vlastně o dost méně adrenalinový zážitek. Prostředí dětského pokoje, jakkoliv může být surrealisticky pokroucené, si zkrátka při největší snaze nezadá s neproniknutelnou temnotou hradu Brennenburgu. Na druhou stranu hrůzy, na které tu dvouletý protagonista narazí, by znervóznily i dospělého člověka, což je však pochopitelné. Nebýt metafor, byla by tahle hra nejspíš docela nezáživná.

Je to dobrý pokus o to přijít s něčím neotřelým, a to musím chtě nechtě ocenit. Ale jestli o něco velkého přijedete, když se Among the Sleep vyhnete? To asi ne.