Ke hře mně přivedly mé čtyřleté děti. Ukázaly mi ji na mobilu mé holky. Ta se mi potom smála. Haha, Milan objevil Angry Birds. Haha, takovou starou vykopávku. Jenže mě hra chytla a ona pak celý vánoční prázdniny proklínala, že mi to ukázala. Dobře, slušnou část levelů zvládly už moje dětičky. Ještě jich tam ale spousta zbyla.

Hru jsem poté zkoušel i na počítači. Na mobil se svou jednoduchostí hodí mnohem víc. A hlavně, jde u toho sledovat televizi. Než se to všechno pobourá, vykřičí, vypočítá. Až na některé levely to ani není moc těžké. Návykové ale až moc. Už dlouho jsem se nepřistihl, že bych level opakoval patnáctkrát a pořád mě to ještě bavilo.

Trochu mi vadila podivná fyzika. Materiál se tady rozhodně nechová jak ve skutečnosti. Trochu nevyvážená obtížnost. Dvacet pokusů se zaseknu na jednom kole, abych dalších pět zvládl na první pokus s prstem v nose.

Angry Birds pro mě byla dobrá alternativa k vánočním pohádkám. I když mě to stálo nejednu hádku. Pařil jsem to totiž jak idiot. Ještě, že tam má spoustu dalších rozšíření.. hahahaha....