The Lost Crown jsem rozehrál loni v zimě, jen abych se ke hře letos na podzim vrátil a dohrál ji. Adventur mi pod rukama nikdy moc neprošlo, o to víc jim přicházím na chuť teď. A The Lost Crown bylo možná trošku větší sousto, v jistém ohledu, jinak ve mě ale hra vzbudila daleko větší touhu po hororových adventurách. Tím větším soustem mám na mysli tempo hry. Je totiž zoufale pomalé, ale až do takové míry, že se skutečně jedná o extrém, nikdy jsem nehrál nic, co by odsýpalo pomaleji. Než se Nigel někam došourá, než něco použije, má člověk půl čaje vypito... Preferuji pomalejší tempo, ale neškodilo by trošku přidat, alespoň pro nadcházející sequely.

Hra je zajímavě technicky zpracovaná. Kombinace skutečných fotografií a grafiky počítačové není nejoriginálnější, ale zpracovaná s citem a smyslem pro detail. Až mám chuť vyrazit na dovolenou do Cornwallu. Škoda, že skvělou atmosféru kazí velmi slabý dabing snad všech postav, a to i té hlavní. Po delší době jsem si sice zvykl, a v hlavě mi i hrají některé hlášky (-"station master?" -"mr. DANVEEEERS"). Lov duchů, nebo spíše zachytávání jiných záhadných přítomností na gadgety mělo stejný náboj na začátku, jako v pozdějších fázích hry. Pár bafáků se taky dostavilo.

The Lost Crown doporučuji všem milovníkům Anglie, sychravého počasí a duchařských povídek. Hra má velmi silnou atmosféru, která u mě překonala nedostatky v podobě tempa a dabingu. Docela se těším na pokračování, i když kdo ví, kdy se dočkáme.