Trails in the Sky je fanoušky JRPG pozitivně hodnocený a všeobecně uznávaný titul. Po cca 30ti hodinách hraní ale nemohu jejich nadšení sdílet. Vlastně mě nenapadá jediný prvek, ve kterém by hra nějak excelovala. Opěvovaný příběhu se, bohužel začne rozjíždět až v poslední kapitole a čtyři předchozí jakoby pouze sloužily pouze k seznámení s postavami. Právě ty jsou jednoznačně největším tahákem titulu a, i když nikterak originální, mají duši a jejich osudy mi rozhodně nebyly lhostejné. Ústřední dvojice, jejich parťáci i záporáci mají ke svým činům motivaci a většinou i zajímavou osobní historii.Většinu času zabírá putování po světě a bojování.

Tahové souboje se zpočátku zdají zábavné, jenže ten tří stý už docela nudil. Hodně nudil. Vylepšovat bojovníky lze pomocí tzv. Quartzů vkládaných do ,postupně se odemykacích, slotů v orbmentech. Každý z nich dodává určitý počet bodů k jednotlivým elementům a jejich součet umožní používat daná kouzla. V praxi to znamená, že zhruba v polovině hry získáte tu nejlepší magii a nebudete mít důvod ji dokonce hry měnit. Mimo ně má každý z charakterů také vlastní schopnosti, které se aktivují použitím bodů získaných jednoduše útočením na nepřítele či obdržením zranění. Za sto nashromážděných bodů pak lze použít speciální útok, čímž vlastně hra sami odrazuje od používání těch ostatních.

Některé povedené vedlejší questy lze velmi snadno minout, protože časový úsek k jejich získání i splnění je nebývale krátký. Po každém příběhovém úseku tak doporučuji prokecnout každé NPC a projít všechny možné lokace, jinak můžete minout některé z nejlepších částí. Skončil jsem v samotném závěru, kdy mě přešla chuť několik hodin grindovat na OP posledního bosse, jemuž navíc předchází ještě další dva delší boss fighty.

Možná je mdlí dojem z příběhu, který by měl být motorem klasického JRPG, způsoben tím, že se jedná o první díl v trilogii. Nicméně i ostatními mechanikami The Legend of Heroes neoslňuje a připravilo mi tak jedno z největších zklamání v žánru.