V této asi nejprimitivnější hříčce, kterou jsem měl na své obstarožní 286, bylo pro naši grupu začínajících pařanů největším tajemstvím následující - jde hrát i za Toma a lovit Jerryho? Nikdy jsme na to nepřišli, až teď v dospělosti díky internetu vím, že za Toma jde hrát jen v multiplayeru. Jenže kdo z nás, zhruba sedmiletých hráčů v devadesátých letech, věděl co je to vůbec multiplayer, že? :)

Tom and Jerry rozhodně patřil mezi ty méně oblíbené hry co jsem ve svých začátcích hrál. Hra se strašně blbě ovládala a než se ji člověk naučil chvilku to trvalo. Jinak nejde o nic jiného než nasbírat co nejvíc bodů a pak si výsledky porovnávat třeba s vedle sedícím kamarádem. Miniher není rozhodně závratné množství, nejzábavnější z nich bylo u mne asi také shazování žárovek. Grafika dostačující, zvuky asi čtyři.

I tak jsem tehdy u hry strávil slušný počet hodin a těch 50% je hodně ovlivněno nostalgií a vzpomínkou na dětství.