Kdybych psala komentář na začátku hraní, napálím 100% a budu psát jen opěvné chorály. Jenže zhruba tak od půlky to už udělat nemůžu.

Začněme ale pozitivy: Tak především hra nabízí skvělou, originální hratelnost. L.A. Noire je snad nejpřesvědčivější, nerealističtější detektivní hra. Vyšetřování je propracované do nejmenších detailů, ať už je to při prohledávání místa činu či při zapeklitém vyslýchání svědků. Jediná chyba vás v několika případech dokonce může stát celý případ. Taky se mi moc líbila grafika, především mimika obličejů postav. No a třešničkou na dortu je dokonalý soundtrack, na kterém je založená celá hutná atmosféra hry.

Problém je ale v monotónnosti. Jakmile si uvědomíte, že vlastně pořád děláte to samé dokola, může se vám hraní až zprotivit. Přijet na místo činu, prohledat, pokecat si, přejet na jiné místo, prohledat, pokecat si, přejet na další místo ... Ať už je to u dopravy, vražd nebo u drog. Je sice pravda, že si to můžete proložit řadou "minipřípadů", ale i ty se po čase začnou opakovat. Příjemná změna přijde prakticky až u žhářství a tam si mě hra opět získala zpátky a tentokrát si mě udržela až do konce. Nepotěšily mě ani v drtivě většině strašně nesympatické postavy (s hlavním hrdinou Mirkem Dušínem v čele).