Po velmi pozitivních dojmech z třetího dílu Far Cry jsem zkrátka nemohl vynechat čtvrtý díl, který hráče lákal především na nové prostředí a nové postavy. Velmi rád jsem si tedy sbalil pas, kapesní nožík a mapu a vyrazil autobusem do fiktivního státu Kyrat na úpatí Himalájí.
Po poněkud nečekaném uvítání místním samozvaným diktátorem Paganem Minem jsem se nakonec dostal do první zpřátelené vesnice, kde jsem byl seznámen se skutečnou politickou situací v Kyratu. Po krátké obhlídce spektakulárních horských panoramat jsem byl seznámen i s dvojicí hlavních příběhových postav – Amitou a Sabalem. Ti mají však rozdílné názory téměř na všechno a hráč rozhoduje, čí názory se budou prosazovat v jednotlivých příběhových misích.
Hratelnost zůstala na minimálně stejném levelu jako u předchozího dílu s tím, že celý systém doznal jen minimálních změn co se týče craftingu, nákupu/prodeje věcí nebo vylepšování skillů. Rychlému přesunu mezi lokacemi pomáhá nejen osvědčený Fast Travel, ale i lehký vrtulník zvaný buzzer. Cestovat a obdivovat krásy exteriérů se dá ale i ze sedla legendární rikšy nebo později i ze hřbetu slona, jehož chobot může sloužit i jako parádní zbraň.
Kromě příběhové kampaně lze vydělávat peníze a sbírat zkušenostní body i nejrůznějšími vedlejšími misemi. Jelikož mě většina vedlejších misí bavila, tak jsem se mezi příběhovými misemi často a rád zdržoval zbraňovými kšefty pro Longinuse, lovením raritních zvířat, zachraňováním rukojmích, stealth misemi a samozřejmě osvobozováním vysílačů a rebelských základen. Stejně tak mi seděl humor, který tvůrci vštípili některým vedlejším postavám.
Můj herní čas se po dohrání příběhové kampaně zastavil na necelých 29 hodinách. Mojí pravou rukou v boji proti Paganovi se stal Sabal, Amitu jsem nechal žít a Pagana jsem bez milosti poslal na onen svět. Graficky vytříbený svět Far Cry 4 mě bavil od začátku do konce a nějakou dobu mi ještě bude chybět. Zároveň se však nabízí otázka, do jakého prostředí zasadí tvůrci další díl a kdy bude k dispozici první trailer s oznámením oficiálního data vydání.
Po poněkud nečekaném uvítání místním samozvaným diktátorem Paganem Minem jsem se nakonec dostal do první zpřátelené vesnice, kde jsem byl seznámen se skutečnou politickou situací v Kyratu. Po krátké obhlídce spektakulárních horských panoramat jsem byl seznámen i s dvojicí hlavních příběhových postav – Amitou a Sabalem. Ti mají však rozdílné názory téměř na všechno a hráč rozhoduje, čí názory se budou prosazovat v jednotlivých příběhových misích.
Hratelnost zůstala na minimálně stejném levelu jako u předchozího dílu s tím, že celý systém doznal jen minimálních změn co se týče craftingu, nákupu/prodeje věcí nebo vylepšování skillů. Rychlému přesunu mezi lokacemi pomáhá nejen osvědčený Fast Travel, ale i lehký vrtulník zvaný buzzer. Cestovat a obdivovat krásy exteriérů se dá ale i ze sedla legendární rikšy nebo později i ze hřbetu slona, jehož chobot může sloužit i jako parádní zbraň.
Kromě příběhové kampaně lze vydělávat peníze a sbírat zkušenostní body i nejrůznějšími vedlejšími misemi. Jelikož mě většina vedlejších misí bavila, tak jsem se mezi příběhovými misemi často a rád zdržoval zbraňovými kšefty pro Longinuse, lovením raritních zvířat, zachraňováním rukojmích, stealth misemi a samozřejmě osvobozováním vysílačů a rebelských základen. Stejně tak mi seděl humor, který tvůrci vštípili některým vedlejším postavám.
Můj herní čas se po dohrání příběhové kampaně zastavil na necelých 29 hodinách. Mojí pravou rukou v boji proti Paganovi se stal Sabal, Amitu jsem nechal žít a Pagana jsem bez milosti poslal na onen svět. Graficky vytříbený svět Far Cry 4 mě bavil od začátku do konce a nějakou dobu mi ještě bude chybět. Zároveň se však nabízí otázka, do jakého prostředí zasadí tvůrci další díl a kdy bude k dispozici první trailer s oznámením oficiálního data vydání.
Life is Strange: Wavelengths
Pro: grafika, různorodost misí, zachované herní principy, zvířata, humor, Himaláje
Proti: návykovost :)