Dohráno podruhé krátce po sobě, klady i zápory hry byly zmíněny v ostatních komentářích, čili se pokusím podělit především o nějaké další postřehy.
Podruhé dohráno na hard a mohu potvrdit, že hard obtížnost je, co se soubojů týká, opravdu nelítostná. Na druhou stranu tu nejde prohrát a ze všeho se lze nějak vykecat, takže to bylo v posledku trochu putna.
Rozhodnutí překvapivě nemají na samotný příběh tak velké následky, jak jsem čekal a mnohdy vás hra beztak nasměruje tam, kam sama chce (například z šesti dialogových voleb jsou třebas relevantní pouze 2, ostatní maximálně změní průběh onoho dialogu). Při druhé hře jsem volil/resp. spíše získal:) naprosto odlišné složení party a překvapivě ani ty se v dialozích/příběhu nějak výrazněji nepromítly (každá postava se projevila maximálně tak jedním dialogem chvilku po najmutí či nějakou drobnou, nedůležitou událostí v pozdější fázi).
Většina rozhodnutí jsou tak spíše ve stylu „získám něco dobrého/o něco dobrého přijdu“- ať už se jedná o postavu, renown či nějaký fajn item (zde jsem byl naopak mile překvapen, kolik slušných rank 5 itemů se dá v dialozích získat), ale vliv na budoucí dění nemají. Na druhou stranu jsem slyšel, že veškerá rozhodnutí by měla jít importovat do druhého dílu, tak uvidíme...
Jak jsem psal výše, v soubojích se překvapivě „nedá“ prohrát (ve smyslu prohra= konec hry), postavy se totiž po prohraném souboji opráší a jdou dál, jako by se nic nestalo (výjimku tvoří pouze závěrečný souboj). Prohry v soubojích pak maximálně hráče nutí zkusit to jiným způsobem (viz. Frostveller- místo probojováním pak ukecáním či nějakým trikem) či fungují stejně jako možnost "odejít" v některých nedůležitých událostech (čímž samozřejmě přijdete o potencionální odměnu- suroviny, postavu etc.), sem tam je možné dokonce ztratit při prohře postavu natrvalo (viz. Griss), avšak to platí asi pouze pro konkrétní souboje a konkrétní postavy. Postavy se dokonce i z prohraných soubojů mohou povýšit a získat renown za zabité nepřátele, avšak přijdete o ono větší množství renown za výhru (mnohdy klidně 10+ renown).
Správa karavany je pak vcelku výsměch, počet členů karavany neovlivňuje absolutně nic a při jejich ztrátě hladověním tudíž o nic nepřijdete, utrácet za suroviny tak opravdu nemá smysl. Snižuje se maximálně morálka, ale ta lze získat i pomocí některých událostí a -1/-2 willpower při soubojích vás i tak nezabije.
Velké bitvy, při kterých se vypíše počet nepřátel a počet členů vaší karavany, podle čehož pak volíte strategii (rush, formation...) zde také nemá příliš smysl. Volba taktiky téměř nic neovlivňuje a nepřátelské počty se vždycky generují podle počtu členů vaší karavany, čili není snad možnost narazit na silnější skupinku, celý ten koncept bitev je tak tedy trochu na hlavu.
Zjednodušený vývoj postav (5 úrovní +1 item, 2 body rozdělení do statistik při level upu) mi překvapivě ani až tak nevadil. Už takhle nebylo dost renown na povýšení všech členů, čili 5 úrovní bohatě stačilo, itemy jsou poměrně vzácné, čili mi většinou také vystačily jen tak tak pro těch 6, max. 8 postav a jsou poměrně různorodé a hodně užitečné. V obchodech se pak generují náhodně, což také napomáhá replayabilitě. Postav je velké množství a díky level upům se tedy dají slušně customizovat, aby ideálně odpovídaly hráčově chuti a taktice.
Souboje naopak považuji za hodně povedené, střídání stran po tahu sice působilo podivně, na druhou stranu mnohdy nastávalo dilema „zabít nepřítele (+1 willpower), či jej nechat žít?“, aby nepřišel na řadu někdo nepříjemnější, některé pak nemělo cenu nechávat na živu vůbec, kvůli jejim nepříjemným abilitám- bombičky, vyvolání spojence. Stejně tak dokáže být nepříjemný skoro mrtvý nepřítel s vysokým armor break (3-4), který udělá rozhodně více škody než užitku. Abilit je spousta, různorodost jednotek vysoká (alespoň těch spojeneckých, nepřátel klidně mohlo být vícero druhů a vícero soubojů ve stylu boss fightu bych během hry také rozhodně ocenil), čili taktické možnosti jsou opravdu veliké a rozhodně si přijde na své snad každý turn-based pozitivní.
Padnutí postavy v boji (pokud vyhrajete) způsobí maximálně „Injury“ (- x bodů síly v bitvách), které se léčí v závislosti na obtížnosti - Normal většinou 1-3 dny, Hard 2-6 dnů. Přičemž stačí tedy chvíli počkat a postavy jsou zase čilé jak rybičky. Nakonec souboje od sebe nejčastěji bývají ty 2-3 dny vzdáleny, čili mnohdy není třeba to (alespoň na normal obtížnost) nějak řešit. Zde bych určitě ocenil nějaké větší postihy a složitější způsob léčení než jen „chvilku si počkat“.
Příběh nic moc (takové to klasické klišé o konci světa a hrozbě ze stran zlých dredgů), postavy fajn, inspirace severskou mytologií super, tu já můžu vždy.
Hra je to zábavná, chytlavá a především hodně originální, avšak jsem očekával mnohem více hardcore titul, který chyby příliš neodpouští, naopak jsem však dostal vcelku příjemnou oddychovou záležitost, kterou zvládne (minimálně na normal) dohrát opravdu každý.
Tak nějak by to ale chtělo spoustu herních prvků pořádně vychytat, byť silně pochybuji, že s dvojkou v tomto ohledu přijdou nějaké výraznější změny... ale i tak...už aby tu byla!:)
Podruhé dohráno na hard a mohu potvrdit, že hard obtížnost je, co se soubojů týká, opravdu nelítostná. Na druhou stranu tu nejde prohrát a ze všeho se lze nějak vykecat, takže to bylo v posledku trochu putna.
Rozhodnutí překvapivě nemají na samotný příběh tak velké následky, jak jsem čekal a mnohdy vás hra beztak nasměruje tam, kam sama chce (například z šesti dialogových voleb jsou třebas relevantní pouze 2, ostatní maximálně změní průběh onoho dialogu). Při druhé hře jsem volil/resp. spíše získal:) naprosto odlišné složení party a překvapivě ani ty se v dialozích/příběhu nějak výrazněji nepromítly (každá postava se projevila maximálně tak jedním dialogem chvilku po najmutí či nějakou drobnou, nedůležitou událostí v pozdější fázi).
Většina rozhodnutí jsou tak spíše ve stylu „získám něco dobrého/o něco dobrého přijdu“- ať už se jedná o postavu, renown či nějaký fajn item (zde jsem byl naopak mile překvapen, kolik slušných rank 5 itemů se dá v dialozích získat), ale vliv na budoucí dění nemají. Na druhou stranu jsem slyšel, že veškerá rozhodnutí by měla jít importovat do druhého dílu, tak uvidíme...
Jak jsem psal výše, v soubojích se překvapivě „nedá“ prohrát (ve smyslu prohra= konec hry), postavy se totiž po prohraném souboji opráší a jdou dál, jako by se nic nestalo (výjimku tvoří pouze závěrečný souboj). Prohry v soubojích pak maximálně hráče nutí zkusit to jiným způsobem (viz. Frostveller- místo probojováním pak ukecáním či nějakým trikem) či fungují stejně jako možnost "odejít" v některých nedůležitých událostech (čímž samozřejmě přijdete o potencionální odměnu- suroviny, postavu etc.), sem tam je možné dokonce ztratit při prohře postavu natrvalo (viz. Griss), avšak to platí asi pouze pro konkrétní souboje a konkrétní postavy. Postavy se dokonce i z prohraných soubojů mohou povýšit a získat renown za zabité nepřátele, avšak přijdete o ono větší množství renown za výhru (mnohdy klidně 10+ renown).
Správa karavany je pak vcelku výsměch, počet členů karavany neovlivňuje absolutně nic a při jejich ztrátě hladověním tudíž o nic nepřijdete, utrácet za suroviny tak opravdu nemá smysl. Snižuje se maximálně morálka, ale ta lze získat i pomocí některých událostí a -1/-2 willpower při soubojích vás i tak nezabije.
Velké bitvy, při kterých se vypíše počet nepřátel a počet členů vaší karavany, podle čehož pak volíte strategii (rush, formation...) zde také nemá příliš smysl. Volba taktiky téměř nic neovlivňuje a nepřátelské počty se vždycky generují podle počtu členů vaší karavany, čili není snad možnost narazit na silnější skupinku, celý ten koncept bitev je tak tedy trochu na hlavu.
Zjednodušený vývoj postav (5 úrovní +1 item, 2 body rozdělení do statistik při level upu) mi překvapivě ani až tak nevadil. Už takhle nebylo dost renown na povýšení všech členů, čili 5 úrovní bohatě stačilo, itemy jsou poměrně vzácné, čili mi většinou také vystačily jen tak tak pro těch 6, max. 8 postav a jsou poměrně různorodé a hodně užitečné. V obchodech se pak generují náhodně, což také napomáhá replayabilitě. Postav je velké množství a díky level upům se tedy dají slušně customizovat, aby ideálně odpovídaly hráčově chuti a taktice.
Souboje naopak považuji za hodně povedené, střídání stran po tahu sice působilo podivně, na druhou stranu mnohdy nastávalo dilema „zabít nepřítele (+1 willpower), či jej nechat žít?“, aby nepřišel na řadu někdo nepříjemnější, některé pak nemělo cenu nechávat na živu vůbec, kvůli jejim nepříjemným abilitám- bombičky, vyvolání spojence. Stejně tak dokáže být nepříjemný skoro mrtvý nepřítel s vysokým armor break (3-4), který udělá rozhodně více škody než užitku. Abilit je spousta, různorodost jednotek vysoká (alespoň těch spojeneckých, nepřátel klidně mohlo být vícero druhů a vícero soubojů ve stylu boss fightu bych během hry také rozhodně ocenil), čili taktické možnosti jsou opravdu veliké a rozhodně si přijde na své snad každý turn-based pozitivní.
Padnutí postavy v boji (pokud vyhrajete) způsobí maximálně „Injury“ (- x bodů síly v bitvách), které se léčí v závislosti na obtížnosti - Normal většinou 1-3 dny, Hard 2-6 dnů. Přičemž stačí tedy chvíli počkat a postavy jsou zase čilé jak rybičky. Nakonec souboje od sebe nejčastěji bývají ty 2-3 dny vzdáleny, čili mnohdy není třeba to (alespoň na normal obtížnost) nějak řešit. Zde bych určitě ocenil nějaké větší postihy a složitější způsob léčení než jen „chvilku si počkat“.
Příběh nic moc (takové to klasické klišé o konci světa a hrozbě ze stran zlých dredgů), postavy fajn, inspirace severskou mytologií super, tu já můžu vždy.
Hra je to zábavná, chytlavá a především hodně originální, avšak jsem očekával mnohem více hardcore titul, který chyby příliš neodpouští, naopak jsem však dostal vcelku příjemnou oddychovou záležitost, kterou zvládne (minimálně na normal) dohrát opravdu každý.
Tak nějak by to ale chtělo spoustu herních prvků pořádně vychytat, byť silně pochybuji, že s dvojkou v tomto ohledu přijdou nějaké výraznější změny... ale i tak...už aby tu byla!:)
BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode One