Svět má štěstí, že jsem se nestal zločincem, prohlásil jednou samolibě Sherlock Holmes - a právě na téhle zápletce hra staví.

Z vaší strany pak je třeba přimhouřit oči tak, že téměř nevidíte, neboť k tomu, aby vás příběh mohl oslnit svým "překvapivým zvratem", z vás nutně musí dělat tak trochu debila. Nebo alespoň můžete bezmocně přihlížet, jak je (opět a znovu) za debila Watson ... Ne, vážně mi v jeho zpracování od Frogwares přijde, že to s tou jeho středostavovskou naivitou, patolízalstvím a všeobecným kreténismem přehánějí. NICMÉNĚ v tomto díle se Watson výjimečně dočká i zadostiučinění a dokáže, že mu snad superarbitrace pro blbost zatím nehrozí.

Stejně jako předešlý Jack Rozparovač je i Závěť linearita sama, ale tentokrát jsou v ní mnohem záživnější a někdy i náročnější hádanky, které mě bavily řešit. Graficky je hra taky někde jinde a mnohem lépe se na ní dívá. Trochu jsem měla problém s hudbou, která se příliš opakovala a byla častokrát až moc akční (ok, tak hraju jako pes, který v podstatě plně zastupuje člověka s doktorským titulem, já to samozřejmě akceptuji, odpusťme si to drama).

Nakonec k dvěma bodům, které mi nedovolily dát Závěti vyšší hodnocení (ač jsem se k ní dokázala přicucnout dlouho do noci, což se o Rozparovači říct nedá): Až nechutně zbytečnou součástí hry je její zarámování do příběhu s graficky zdegenerovanými dětičkami. Za prvé ty děti opravdu vypadají mimořádně hnusně, za druhé prostě vůbec nejsou třeba. Ano, v případě méně známé postavy se můžeme bavit o tom, že je třeba hráče trochu vést v tom, co si má myslet a čemu se má divit, ale tady to působí jen křečovitě. No a za další nad epilogem hry pak už jen zůstává rozum stát. Tady vážně nevím, z jakého konce rozebírat jeho demenci, snad jen požádat o vysvětlení odborníka přes ni, Dr. Watsona. Odkaz Sherlocka Holmese snad přece spočívá v něčem úplně jiném než v jakési adoptivní dceři, to si nechte pro Zaklínače nebo Littlefingera (vtip) ... jak už bylo napsáno v dalším komentáři, zde už zbývají jen tři písmena: W T F.