Těžko říct, kde se v člověku bere ta skrytá zvrácenost, ale tohle mě stejně jako předchozí díl podivuhodně bavilo. Dítě, které sofistikovaně vraždí všechny dospělé okolo sebe, je opět tady.
Narozdíl od předchozího dílu, kde bylo několik málo postav a scénář jejich smrti předem jasně daný, v tomto případě se hráč může doslova vyřádit v širokých možnostech vlastního rozhodování. Až na některé body hlavní dějové linie (které se prakticky obejít nedají) si můžete vybrat, zda-li, koho a jakým způsobem zabijete.
Sice tu už nejsou velkolepé cut scény, ve kterých jsou vraždy zachyceny důmyslnou kamerou s blízkým detailem na preciznost a originalitu útoku, na druhou stranu, v tomto případě je toto vykoupeno volností a vlastním rozhodováním hráče. Je libo zabít sekuriťáka? Sestřičku? Doktora nebo toho nervózního podivína, který má tendenci vás zpacifikovat když vidí, že držíte v dětských ručkách kanistr s hořlavinou?
Klučina má širokou škálu možností a nástrojů, jak ostatní sprovodit ze světa. Můžete zapalovat a vrhat různé hořlavé materiály, přimět ostatní aby skočili do výtahové šachty, můžete otrávit jídlo či nápoje, které naservírujete svým protivníkům nebo jednoduše naklást širokou škálu pastí. Jako lahůdku lze zmínit různé pracovní nástroje jako kotoučová pila, nastřelovač, motorová pila apod. Je toho opravdu hodně a to jsem nezmínil skilování vlastností, jako je ovládání mysli ostatních, zapalování předmětů, telekineze a další velmi pěkné psychické hračky.
Po dobu hraní jsem narazil na pár úsměvných momentů. Jen tak si procházíte nemocniční oddělení a přistihnete na záchodech dva gaye v akci. Objeví se jakási hláška, že toto by neměly vidět děti a následně je jen na vás, jakým způsobem se rozhodnete (ne)zasáhnout. Jinde procházíte čekárnou hledajíc vhodné cíle k útoku, když potkáte pedofila, který říká na vaši adresu docela divné věci s tím, jestli nechcete něco, že jste hezký a že on by, pokud budete chtít... v takových momentech hráč volí zvláště sofistikované metody jako redukovat počet lidí ve vašem okolí.
Pár věcí, které lze hře vytknout - zabugovanost, špatná fyzika, ne úplně vždy pochopitelný příběh, kdy vlastně netušíte, co a proč máte udělat. Někteří recenzenti hru odsuzují jako jednotvárnou blbost, kde až na pár předem daných možností nejde nic dělat. Za sebe můžu říct, že jsem si hru užíval a vraždit dospělé dítětem byla docela zábava. Některé momenty se sice opakovaly, ale o to spíš člověk měl tendenci zkoušet nové a nové způsoby jak ostatní zabít. 65 Steam achievementů hráče motivuje v experimentování i tehdy, pokud jste hru dohráli.
Lucius II není žádná velkolepá hra, za sebe jsem se však skutečně bavil a herní čas plynul, že to člověk nestačil vnímat. Nenáročná, relativně odpočinková hra inspirovaná několika příběhy s tématikou dítěte, které ztvárňuje syna samotného ďábla. Pro mě příjemný a odpočinkový zážitek.
Narozdíl od předchozího dílu, kde bylo několik málo postav a scénář jejich smrti předem jasně daný, v tomto případě se hráč může doslova vyřádit v širokých možnostech vlastního rozhodování. Až na některé body hlavní dějové linie (které se prakticky obejít nedají) si můžete vybrat, zda-li, koho a jakým způsobem zabijete.
Sice tu už nejsou velkolepé cut scény, ve kterých jsou vraždy zachyceny důmyslnou kamerou s blízkým detailem na preciznost a originalitu útoku, na druhou stranu, v tomto případě je toto vykoupeno volností a vlastním rozhodováním hráče. Je libo zabít sekuriťáka? Sestřičku? Doktora nebo toho nervózního podivína, který má tendenci vás zpacifikovat když vidí, že držíte v dětských ručkách kanistr s hořlavinou?
Klučina má širokou škálu možností a nástrojů, jak ostatní sprovodit ze světa. Můžete zapalovat a vrhat různé hořlavé materiály, přimět ostatní aby skočili do výtahové šachty, můžete otrávit jídlo či nápoje, které naservírujete svým protivníkům nebo jednoduše naklást širokou škálu pastí. Jako lahůdku lze zmínit různé pracovní nástroje jako kotoučová pila, nastřelovač, motorová pila apod. Je toho opravdu hodně a to jsem nezmínil skilování vlastností, jako je ovládání mysli ostatních, zapalování předmětů, telekineze a další velmi pěkné psychické hračky.
Po dobu hraní jsem narazil na pár úsměvných momentů. Jen tak si procházíte nemocniční oddělení a přistihnete na záchodech dva gaye v akci. Objeví se jakási hláška, že toto by neměly vidět děti a následně je jen na vás, jakým způsobem se rozhodnete (ne)zasáhnout. Jinde procházíte čekárnou hledajíc vhodné cíle k útoku, když potkáte pedofila, který říká na vaši adresu docela divné věci s tím, jestli nechcete něco, že jste hezký a že on by, pokud budete chtít... v takových momentech hráč volí zvláště sofistikované metody jako redukovat počet lidí ve vašem okolí.
Pár věcí, které lze hře vytknout - zabugovanost, špatná fyzika, ne úplně vždy pochopitelný příběh, kdy vlastně netušíte, co a proč máte udělat. Někteří recenzenti hru odsuzují jako jednotvárnou blbost, kde až na pár předem daných možností nejde nic dělat. Za sebe můžu říct, že jsem si hru užíval a vraždit dospělé dítětem byla docela zábava. Některé momenty se sice opakovaly, ale o to spíš člověk měl tendenci zkoušet nové a nové způsoby jak ostatní zabít. 65 Steam achievementů hráče motivuje v experimentování i tehdy, pokud jste hru dohráli.
Lucius II není žádná velkolepá hra, za sebe jsem se však skutečně bavil a herní čas plynul, že to člověk nestačil vnímat. Nenáročná, relativně odpočinková hra inspirovaná několika příběhy s tématikou dítěte, které ztvárňuje syna samotného ďábla. Pro mě příjemný a odpočinkový zážitek.
