Všichni to známe. Půjdu na pivo nebo se už konečně dokopu k tý knížce? Když půjdu na pivo, dobře se budu bavit a konečně si pokecám s Pepou, kterého jsem měsíc neviděl. Když si vezmu raději knížku, budu snad chytřejší. Že vás to nezajímá? Ani se nedivím. Mě moc taky ne. Denně přece každý stojíme před rozhodnutím, jestli uděláme to nebo ono. Někdy jde o důležitá rozhodnutí, jindy ne. Někdy si ani neuvědomujeme jejich váhu a v danou chvíli zdánlivě nedůležité rozhodnutí může časem odkrýt zásadní důsledky. A občas jsou volby v přímém rozporu s jinou, takže se můžeme možná akorát pokusit najít nějaký kompromis.

Problém Novelisty je, že jsem si po celou dobu hraní říkal, no a co? Každý s podobnými problémy bojujeme. To se přece dalo čekat ne? Nic mě tu nezaujalo. První dvě kapitoly jsou tak na rozkoukání. Pak se velmi rychle dostaví nuda, protože gameplay spočívá pokaždé v prošacování domu zezdola nahoru a najít poznámky nebo předměty na jiném místě. Každému ze členů rodiny se "podívat" do paměti, poslechnout si tam dvě věty a nakonec se rozhodnout, na kterou stranu se spíš přikloním, což povede k nijak zajímavým důsledkům. Takhle to musíte zopakovat v naprosto stejném duchu devětkrát a je zhruba po dvou až třech hodinách hraní naštěstí konec. Přitom jde o celkem zajímavou žánrovou odbočku, která tak nudná rozhodně být nemusela. Snad jen kdyby ta zápletka nebyla tak neskutečně všední a hratelnost otrocká ...