Znáte pravidlo "Show, don't tell"? Tvůrci Nihilumbry asi ne. Velkou roli zde hraje vypravěč - popisuje vám co vidíte, co cítíte, co si máte myslet, co máte dělat a neustále opakuje zcela zřejmé věci. Kdo to ale vlastně je? Někdy vám pomáhá, někdy jde proti vám (hlavně na začátku) a někdy se zdá že to je hráčova postava. Je neskutečně schizofrení. Celkově si myslím že celá hra by byla daleko lepší bez něj, kdy by si hráč mohl domýšlet co se děje a jaké jsou následky jeho činů.

Celkově vás hra strašně drží za ručičku - jak se setkáte s nějakou novou herní mechanikou, je okamžitě do detailu vysvětlena, nebo jen chvíli počkáte na místě a už se vám ukáže co máte dělat. Neexistuje že byste na něco přišli sami. Řešení je vždy přímočaré a obtížnost je směšně jednoduchá.

No, kdyby hra měla jen příběhový mód, nebála bych se napálit třicítku. Naštěstí se po dokončení příběhové části odemkne void mód, který to celkem zachraňuje.

Zde už je obtížnost výrazně vyšší, až bych řekla že šok z obtížnosti je opravdu hrozivý. Chtělo to zvyšovat obtížnost postupněji, takhle se vám často stane že na řešení sice přijdete, ale říkáte si: "To je strašně složité, to po mě přece nemůžou chtít!" Ale můžou. Void mód už vyžaduje nejen myšlení ale i preciznost. Někdy až přehnanou - stávalo se mi, že jsem na řešení přišla, ale protože mi tak těsně nevycházely skoky, říkala jsem si, jestli náhodou není řešení jiné a já se jen snažím ho obejít.

Nicméně void mód konečně využívá veškerý potenciál herních mechanik Nihilumbry, vyžaduje kreativně myslet a nemazlí se s vámi. Tím hru vyzvedává do lehkého nadprůměru.

Grafika je slušná, i když v některých scénách nesmyslně přechází do 4:3 obrazovky, což je zřejmě způsobeno tím, že se původně jedná o hru na iPad. Hudba je asi nesilnější stránkou hry - je příjemná a ke hře se skvěle hodí.

Celkově jsem na hraně jestli Nihilumbru doporučit. Má řadu nedostatků ale špatná hra to není.