Možná v kontextu svého posledního komentáře můžu působit jako pokrytec, ale Shelter na mě nezapůsobil ani tak jako hra, nýbrž spíš jako "proof of concept". V prvé řadě však musím nutně ocenit to, o co se tento experiment, jak to popsal Drolin, snaží. Pokud je mi známo, her, ve kterých se hráč smysluplně vžije do role zvířete, by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a ještě méně jich bude takových, kde by jedinou náplní nebylo lovit jedince "protějšího týmu" (napadá mě Tokyo Jungle). Přijít s logickou náplní pro hru, kde je protagonistou jezevčí matka, z podstaty čehož plyne, že nějaký micromanagement nebo systém rozhodnutí a následků nepřipadá v úvahu, je nejspíš poměrně náročné.

A nutno říci, že se to ne tak úplně povedlo. Většinu herního času opravdu tvoří jen procházka početné jezevčí smečky přírodou, která ovšem, zejména zpočátku, působí spíše jako "level", než jako les či louka, na čemž má svůj podíl především ono vskutku originální, ale poněkud jednoduché grafické zpracování, ve kterém tráva vypadá, jako vystřižená z dětského koberce, a stromy působí, jako by byly z vaty, což mimochodem není myšleno pejorativně. Překvapivě vkusně působí hudební doprovod od skupiny Retro Family, které se podařilo za pomoci kytary, basy a bicí soupravy vdechnout její hořko-sladkou duši, a troufám si říct, že právě hudba zde tvoří velkou část zážitku.

Shelter si vážím. Sice mi trvalo celou circa hodinu herního času, než jsem si uvědomil, co tahle hra vlastně je, tedy jakýsi hold vzdaný všem matkám, ale jedná se o poměrně unikátní koncept, na kterém mají vývojáři v plánu dále pracovat v dalším díle, a já jsem zvědavý, jak moc se jim podaří tuhle ideu dále rozpracovat, aniž by to přehnali, a z Shelter se stala The Stomping Land.