Svěžest pohledu první osoby v Silent Hillu... Wow. Jenže prostředí je příliš statické, nemožnost plynule otevírat ty hromady dveří dost narušuje příjemnost průchodu interiéry a fakt, že se ve hře neobjevují žádní nepřátelé, srazil napětí na kolena.

Díky skoro nulové interakci jsou hádanky zbytečně nahuštěny a příkladem nevhodného provedení je poslední "puzzle" z nemocnice (bez spoileru) - je potřeba umístit čtyři tarotové karty na dveře výtahu. Karty najdu při průchodu místnostmi, kde jsou taky umístěny naprosto zbytečné nápovědy. Zbytečné proto, že vložení karet hra provede sama, po mě se vyžaduje je pouze sebrat. Problém je, že všechny "nápovědy" je potřeba si separátně pročíst kliknutím na ně, nestačí si je přečíst pouze in-game pohledem (což mě překvapilo, když jsou krásně čitelné). Člověk pak zoufale běhá a nechápe, co udělal špatně a proč mu hra nedovolí pokračovat...

Následná krátká procházka ulicemi Silent Hillu už mě nedokázala přesvědčit o kvalitách tohoto modu a já jej ukládám k ledu. A opět a zase musím doporučit naprosto geniální Grey.