Posledním dílem série Pro Evolution Soccer vývojáři z Japonska definitivně přelili pohár mojí tolerance debilit, a tak místo tradičně pochvalně laděných úvodů tentokrát nebudu chodit okolo horké kaše a rovnou vezmu hru útokem, a to i přes mou slabost pro fotbal. Tím naprosto zásadním nedostatkem je prvek, který sérii už pronásleduje jako hutný a mimořádně smradlavý pšouk už mnoho let: zcela retardovaným způsobem omezené možnosti nastavení ovlivňující hratelnost.

I takové NHL 09, a že to byla sakramentsky odfláknutá hra, možnosti herního nastavení mělo, a to nejen ty zcela základní, jakými jsou třeba přísnost rozhodčího (včetně možnosti tresty úplně vypnout) nebo rychlost přihrávky nebo bruslení, ale i tak specifické záležitosti jako například obtížnost/účinnost hitů či vypíchnutí puku nebo váha/odraz puku.

Tady ovšem člověk nenastaví skoro nic. Přísnost rozhodčího/pískání faulů, síla a přesnost střely či přihrávky, rychlost pohybu, obtížnost/účinnost skluzů – o tom všem si může hráč nechat jenom zdát. Proč to tolik vadí v případě PES 2015, když tato možnost nebyla snad v žádném díle série (pokud mě paměť neklame)? Protože v minulých dílech to člověka zamrzelo, ale nikdy to nevyniklo tolik jako tentokrát, kdy se to ďábelsky snoubilo s nepochopitelným zvýhodněním AI, které bije do očí takovým způsobem, že to skoro způsobuje monokly.

V čem to vězí? V tom, že není problém, abyste měli za zápas 25 střeleckých pokusů a počítač 4, a prohráli jste 4:1. Náhoda? Smůla? Nikoliv. Je to souhra jednak faktu, že i když máte v týmu technicky velmi dobře vybavené koncové hráče, velmi často a velmi nápadně se jim stává, že z jednoznačně gólových pozic míjí branku nebo pálí do gólmana, přestože máte zamířeno k tyči, jednak skutečnosti, že počítač po vzoru předchozích dílů dokáže vytěžit ne z minima, ale z naprostého hovna maximum. K tomu AI postačuje kupříkladu náhodná standardní situace, kterým se celý zápas vyhýbat nedá, apatičnost vašeho obránce, který ze záhadných důvodů vůbec nejde do souboje o balon, byť mačkáte příslušnou klávesu, a příhodný dopad či odraz balonu k protihráči, který se (pochopitelně ještě třeba z otočky) samo sebou nemýlí, byť se zakončení dostane třeba i velice průměrný střelec. Nestačí?

Když počítači nepomůže takovýto dárek, pomůže cheatování. Ano, čtete dobře, počítač v této hře podvádí. Funguje to asi následovně: pokud běžíte řekněme s Walcottem, jedním z nejrychlejších fotbalistů planety (i hry), na branku soupeře a v patách je vám náhodný obránce s rychlostním hodnocením třeba o třetinu nižším, co byste řekli, že se stane? No pochopitelně přece obránci ani o píď neupláchnete. Pokud se na takovouto trestnou výpravu klidně od poloviny hřiště vydá průměrný hráč ovládaný počítačem, nezřídka kdy se stane, že doslova a do písmene projde (ani se nemusí dávat do sprintu) skrze hradbu vašich bránících hráčů a dostane se do gólové pozice.(Upozorňuji, že hovoříme teprve o obtížnosti Regular.) Situace, kdy jsme se při hře dvou hráčů proti PC seběhli ve čtyřech proti jednomu protihráči, a ten pochopitelně vyšel ze souboje s ledovým klidem s balonem na noze, zatímco dva naši hráči se zůstali válet na trávníku, ostatně mluví za vše.

Ještě horší ale je, že hra počítače je natolik podivná, že v gólovkách nezřídka pozoruhodným způsobem selhává (kanonýr jako Ibrahimovič udělá kličku gólmanovi a pak z vápna mine prázdnou branku), takže góly dostáváte takřka výhradně z nacheatovaných, neférových a nefotbalových situací. Když to postavíte vedle vašich 24 neúspěšných pokusů, výsledek je jediný: frustrace a vztek, jelikož vůbec nejde o situaci, kdy byste cítili, že vás AI přehrává, tlačí a zkrátka fotbalově předčí; právě naopak. Celou dobu soupeře tlačíte vy, ale AI stačí dva tři náhodné/nacheatované góly a je vymalováno.

V zajetí náhody je člověk kromě koncovky i v jiných fázích hry – například pískání faulů a udělování karet vzbuzuje dojem, že silně závisí na tom, jakého chytnete rozhodčího, čili opět na náhodě. Obecně je sice měřítko přísnější, ovšem i tak narazíte na utkání, kdy za tři prkotiny v úvodu budete mít před očima karet jako pampelišek, takže se po zbytek zápasu budete skoro bát někoho atakovat, jindy pochybným skluzem zabráníte gólové situaci nebo vyprasíte někoho bez balonu, a rozhodčí to přejde bez povšimnutí. Celkově by se tak dalo říct, že ze sudího, který v předchozích dílech nechával projít trestuhodné prasečiny (a to i vápně) hodné karetního ohodnocení, se nám stal chlapík, který zhovadilé zákroky pouští sice vzácněji, zato však frekvencí fouknutí do píšťalky budí důvodné podezření, že během posledních let chytil těžkou tuberkulózu a nemůže se zbavit kašle.

Ani tím ale výčet chyb této hry nekončí. Nesmírně inteligentní je také třeba to, že pro vybíhání gólmana je stejná klávesa jako pro přihrávku do běhu, na čemž opět nelze nic změnit, takže se mi už nejednou stalo, že brankář místo toho, aby míč lapil do náruče, zcela nesmyslně přihrával v obrovském závaru někomu do běhu, což nezřídka mělo za následek namazání soupeři ke střele, což jsem velmi ocenil; polštář, se kterým by mimochodem hru měli prodávat, by o tom mohl vyprávět.

Co se týče střelby, i tento aspekt je naneštěstí kontroverzní jak Zemanovy výroky. Síla a vůbec realističnost kopů je tedy zpracovaná řekl bych vesměs povedeně – už není možné sázet góly z obrovských vzdáleností tak snadno, jak to šlo ve starších dílech, ale když to vyjde, o to větší má zase člověk z gólu radost. I tak se solidním střelcem získáte palbou ze střední vzdálenosti nejeden rohový kop, a ty jsou jednak velmi nebezpečné, víte-li, jak je zahrát, jednak pěkně zmrvené. Horší je bohužel to, že i tady se projevuje zmíněné znevýhodňování hráče, protože i s technicky zdatnými se až příliš často stává, že v gólových situacích žalostně selhávají. Samostatnou kapitolou je pak hlavičkovaní, jež bych ve stručnosti shrnul následovně: pokud bychom uspořádali závod mezi míčem zahraným hlavou v PES 2015 a stařečkem o holi a po operaci kyčelního kloubu, favorizoval bych rozhodně nebohého dědulu.

Snad již ani nemá cenu zmiňovat další záhadnosti, mezi které patří třeba to, že díky překopanému způsobu vyjednávání s hráči už konečně lze za patřičnou sumu koupit v podstatě kohokoliv, ale vývojáři z KONAMI nedají žádné zlepšení zadarmo. V tomto případě je to za cenu zpátečnického způsobu vylepšování hráčů, kdy jejich vývoj nelze ani sledovat či pěkně odhadovat, jako tomu bylo dříve, ani spoléhat na to, že koupením mladých talentů si člověk zadělá na hvězdu – systém vylepšování hráčů je zde opět do značné míry nepochopitelně postaven na - a promiňte mi, pokolikáté už to slovo použiju – náhodě. Stupidní zůstal i kalendář, který se během sezony zastavuje na nesmyslných a nepodstatných oznámeních, a zcela nový rozměr debility pak dostal mechanizmus únavy, takže dny reprezentačních zápasů, které neměly žádný rozumný efekt ani v předchozích dílech (něco jako orel ve Far Cry 4), budete mít ještě raději. Je tady sice možnost stát se reprezentačním koučem, podle mého názoru je však docela zbytečná. Pokud chci trénovat a hrát za klub, volím FootbalLife, pokud mám spadeno na reprezentační výběry, mám k dispozici mód šampionátů. Věřte nebo ne, našlo by se toho ještě více, jako například ještě horší zpracování penalt, které se ještě hloupěji chytají a stále stejně hloupě kopají (pořád vítězí jistota prostředku, která také sérii pronásleduje už odnepaměti), ale zaprvé jde v porovnání s již zmíněnými zápory o daleko méně závažné věci, zadruhé už ani nemám chuť cokoli dalšího rozepisovat; myslím, že už tak je toho na jednu hru a jeden komentář až příliš.

Závěrem tedy takto: hledáte-li spíše arkádově laděné počutání, které si budete moci jen tak čas od času zahrát s kamarády pro zábavu, hledejte dál. Pakliže byste rádi něco, co se by se dalo nazvat realistickým simulátorem fotbalu, i v takovém případě jste na špatné adrese. PES 2015 totiž bohužel není ani jedno, a pokud bych měl nejnovější pokus KONAMI vystihnout jednou větou, zněla by bohužel asi takhle: „Jeden krok vpřed, dva kroky zpátky“. Hra to není vyloženě špatná, ale i když z tohoto tvrzení nemám coby fanda fotbalu i série pražádnou radost, musím zkrátka uznat, že je zatraceně prapodivná a rozporuplná. Jen dodám, že se opět nestačím divit nejmenovaným herním webům, které vychvalují realističnost hry, ale nejspíš jsou to titíž lidé, kteří japonským vývojářům poradili, že ve fotbale se zastavuje čas při přerušení hry, že hra rukou se vůbec neřeší a že je běžné nastavovat za poločas klidně i 10 minut.